Vědci nyní přišli v nové studii se zajímavým vysvětlením. Hluboko pod Itálií se má zemská kůra postupně odtrhávat a mizet v zemském plášti. Na první pohled vypadají Apeniny jako běžné evropské pohoří. Táhnou se přibližně 1200 kilometrů napříč italským poloostrovem a jejich vrcholy jsou výsledkem milionů let pohybu tektonických desek.
Jenže když se vědci podívali hlouběji, objevilo se něco podivného. Země se tam nechová tak, jak by se u vznikajícího pohoří očekávalo. Zatímco na jedné straně Apenin dochází ke stlačování hornin, na druhé se zemská kůra rozpíná. Některé části území se zvedají, jiné klesají. A podobný rozpor ukazují také zemětřesení, jejichž mechanismus se na různých stranách pohoří liší.
Geologové se s touto hádankou potýkají už dlouho. Jak může být stejná oblast zároveň stlačována i natahována? Nová studie vědců vedených Stefanem Tavanim z Florentské univerzity nabízí překvapivou odpověď. Podle jejich modelu se hluboko pod Apeninami odehrává proces, který přirovnávají k rozepínání zipu.
Abychom pochopili, co se pod Itálií děje, musíme se vrátit miliony let do minulosti. Apeniny vznikaly podobně jako mnoho dalších horských pásem, tedy pohybem tektonických desek, které se na sebe tlačily. Zemská kůra se postupně deformovala, vrásnila a zesilovala.
Jenže pod Itálií se tento mechanismus začal vyvíjet poněkud neobvykle. Deska, která se podsouvala hluboko do zemského pláště, se postupně začala vzdalovat jiným směrem. Tím se horniny za vznikajícím pohořím začaly jakoby natahovat. Výsledkem bylo mimo jiné otevření Tyrhénského moře.
A tady vzniká geologický paradox. Na východním okraji Apenin pokračovalo stlačování hornin, zatímco za pohořím se zemská kůra rozpínala. Zjednodušeně řečeno, Itálie se na jednom místě zkracovala a na jiném natahovala.
Po dlouhou dobu se vědci domnívali, že tento rozpor může vysvětlovat takzvaný zpětný pohyb podsouvající se desky. Jenže přibližně před dvěma miliony let se situace změnila. Rozpínání, které pomohlo otevřít Tyrhénské moře, výrazně zesláblo. Současně se zpomalilo také stlačování přední části Apenin.
Přesto podivné pohyby zemské kůry pokračovaly. Něco tedy muselo pracovat hluboko pod povrchem. Vědci proto zkombinovali desetiletí měření zemětřesení, údaje z GPS, satelitní radarová pozorování a data o hranici mezi zemskou kůrou a pláštěm. Právě tato hranice, známá jako Mohorovičićova diskontinuita (zkráceně Moho), nakonec poskytla důležitou stopu.
Země se pod námi pomalu „rozepíná“
Výzkumníci objevili pod Apeninami více než 500 kilometrů dlouhou oblast, kde se překrývají struktury spodní části zemské kůry z různých stran pohoří. Podle jejich interpretace jde o důsledek procesu zvaného delaminace.
Při něm se hustší spodní část zemské kůry společně s částí litosféry postupně odděluje od vrstev nad ní. Odtržená část pak klesá do horkého zemského pláště. Představte si například kus lepicí pásky, který pomalu odlepujete od stolu. Místo, kde se páska právě odděluje od povrchu, se posouvá dál a dál. Právě takový mechanismus má podle vědců probíhat hluboko pod Apeninami.
A tento „bod odlepování“ se postupně přesouvá pod Itálií směrem k Jaderskému moři. Zajímavé je, že stejné místo odpovídá také rozložení zemětřesení. Za touto pohybující se hranicí se zemská kůra převážně rozpíná, zatímco před ní se stále stlačuje.
Dokonce i GPS měření ukazují, že se pohoří uvnitř pomalu rozpíná rychlostí přibližně čtyř milimetrů za rok. Na jeho vnější straně je část tohoto pohybu vyrovnávána opačným směrem, přibližně dvěma milimetry ročně.
Za deformaci pohoří může delaminace
Na lidské poměry je to nepatrný pohyb. Za rok si ho nikdo nevšimne. Za tisíce nebo miliony let ale může znamenat zásadní změnu celé krajiny. Vědci proto přirovnávají deformaci Apenin k harmonice nebo akordeonu. Pohoří se uvnitř natahuje, zatímco na svém okraji se zároveň stlačuje. Právě proces delaminace by mohl vysvětlovat, proč.
Jakmile se spodní vrstvy oddělí a začnou klesat do zemského pláště, změní se také síly působící na zemskou kůru nad nimi. Část jejího zatížení se uvolní a horniny mohou začít reagovat opačným směrem. Neznamená to, že se Itálie pod našima nohama snad roztrhne. Jde o extrémně pomalý geologický proces, který probíhá v měřítku milionů let.
Přesto je na něm něco fascinujícího. Krajina, která vypadá na pohled majestátně, se ve skutečnosti neustále pohybuje. A hluboko pod Apeninami se podle všeho právě teď odehrává proces, při kterém se jedna část Země pomalu odlepuje od druhé, trochu jako zip, který se otevírá pod povrchem. A to, co dnes vidíme jako pevné italské pohoří, je tak jen okamžitý snímek z mnohem delšího filmu.




