World of Secrets

Ležel hluboko pod zemí vedle kostí pravěkého zvířete. Hliníkový klín dodnes mate vědce

AUTOR: Marek Kuřina

Wild-life & Planet

Pod Itálií se děje něco zvláštního. Zemská kůra se pomalu rozjíždí jako zip

AUTOR: Marie Slováková

Wild-life & Planet

Obrovský výtrysk hmoty míří na Zemi z neznámého tělesa ukrytého v hlubinách vesmíru

AUTOR: Marie Slováková

Historie a záhady
Archeologické objevy

Pravěká animace. Lidé v době ledové uměli rozpohybovat obrázky, dokazuje to 15 tisíc let stará kost

Dávno před objevem televize nebo prvních animovaných filmů možná lidé experimentovali s pohyblivými obrázky. Archeologové objevili drobný kostěný kotouček, na jehož každé straně je vyryté zvíře v jiné poloze. Když se předmět rychle roztočí, obě kresby se spojí a zvíře jako by ožilo. Je možné, že naši pravěcí předkové znali jednoduchý princip animace už před 15 tisíci lety.
5 minut
 
FOTO: Inocybe, Wikimedia Commons, Public Domain

autor

Marek Kuřina

18. listopadu 2026

Reklama
Reklama

Lidé se v době ledové ukrývali v jeskyních a jejich každodenní život se točil především kolem lovu a hledání potravy. Přitom možná jeden z nich podle jedné studie vzal tehdy do ruky malý kousek kosti, vyryl na něj dva obrázky zvířete a pomocí provázku je dokázal rozpohybovat.

Právě takovou možnost naznačuje nenápadný archeologický předmět nalezený ve Francii. Je starý přibližně 15 tisíc let, měří pouhých 3,1 centimetru a na první pohled připomíná obyčejný kostěný přívěsek nebo knoflík.

Při bližším zkoumání se však ukázalo, že by mohl mít mnohem zajímavější využití. Na jedné straně je vyobrazené zvíře stojící na nohou, na druhé straně leží. Obě kresby jsou přitom vytvořené tak, aby se při rychlém otáčení kotoučku překrývaly. Výsledkem je optický klam. Zvíře jako by se před očima diváka pohybovalo.

Dávno zapomenutý objev

Kotouček byl objeven už v roce 1868 v archeologické lokalitě Laugerie-Basse ve francouzské oblasti Dordogne. Ta patří k významným nalezištím paleolitického umění. Lidé nejenom z doby ledové zde zanechali velké množství rytin, kostěných předmětů i dalších dokladů své každodenní činnosti.

Samotný předmět dlouho nepřitahoval tolik pozornosti jako jiné pravěké umělecké artefakty. Zlom přišel až mnohem později, když se francouzský badatel a filmař Marc Azéma společně s odborníkem na pravěké umění Florentem Rivèrem začali zabývat tím, zda některé staré rytiny nemohly zachycovat pohyb.

V roce 2012 publikovali v odborném časopise Antiquity studii nazvanou "Animation in Palaeolithic art: a pre-echo of cinema". V ní představili také právě tento drobný kostěný kotouček.

Badatele zaujalo, že zvíře je na obou stranách zobrazené ve dvou různých polohách. Kresby navíc nejsou umístěné náhodně. Jejich proporce i orientace odpovídají takovému uspořádání, aby se při rychlém střídání obrazů mohly spojit v jeden vizuální vjem.

Na jedné straně je zvíře stojící, na druhé ležící. Podle autorů studie může jít o kamzíka, případně jiného příbuzného kopytníka. Některé značky na jeho těle by mohly naznačovat zásah loveckou zbraní. Autoři proto připouštějí, že druhý obrázek může zachycovat zvíře po zásahu, případně mrtvé. Nejzajímavější ale bylo, co nastalo, když se předmět roztočil.

Stačil provázek a obrázky ožily

Aby ověřili svou teorii, nechali badatelé vyrobit kopii původního předmětu. Do otvoru uprostřed provlékli šňůru a připojili ji ke dvěma stočeným koženým řemínkům. Když za jejich konce zatáhli, kotouček se začal rychle otáčet tam a zpět.

Obě vyryté polohy se začaly před očima spojovat. Zvíře jako by se zvedalo a znovu uléhalo. Princip připomíná optickou hračku zvanou thaumatrop. Ta se objevila až v 19. století a funguje na podobném základě. Na každé straně malého kotoučku je jiný obrázek. Při rychlém otáčení se oba obrazy v lidském oku spojí a vytvoří iluzi jednoho celku.

Známým příkladem je kotouček, na jehož jedné straně je pták a na druhé klec. Když se roztočí, pták jako by seděl uvnitř klece. Rozdíl je v tom, že pravěký předmět měl otvor uprostřed a otáčel se pomocí jinak uspořádaného provázku. Princip vizuálního efektu je ale velmi podobný.

Je tedy pravděpodobné, že lidé v době ledové uměli vytvořit jakousi jednoduchou optickou hračku. Badatelé upozornili, že dojem pohybu mohl zesilovat mihotavý plamen lampy nebo ohniště, při jehož světle se obrázky střídaly.

Archeologové ovšem nemohou s jistotou vědět, k čemu byl původní kotouček skutečně používán. Podobné předměty mohly sloužit jako ozdoby, přívěsky nebo součásti jiných nástrojů. To, že na nich lze vytvořit iluzi pohybu, ještě automaticky neznamená, že právě takový účel měli na mysli jejich výrobci.

Azéma a Rivère navíc upozorňují na další paleolitické předměty, na nichž jsou zvířata zobrazena v několika po sobě jdoucích polohách. Některé rytiny mohou zachycovat postupnou změnu pohybu, jiné dokonce několik fází jednoho děje.

Podobné principy se objevují také v pravěkých jeskynních malbách. Na některých zvířatech jsou například vyobrazené násobné končetiny nebo překrývající se části těla, které mohou naznačovat pohyb. Když se k tomu přidá mihotavé světlo pochodní, může výsledný obraz působit překvapivě dynamicky.

Zdroj: Antiquity, Journal of Archaeological Science

Nenechte si ujít
Reklama
Další články