Vědci nyní navrhli metodu, která by takové organismy v budoucnu mohla pomoci rozpoznat. Využívá přitom vlastnosti světla, které známe například z 3D kin. Představme si bakterii, která na první pohled vypadá úplně obyčejně. Má buněčnou membránu, genetickou informaci a dokáže se množit. Přesto by se od všech známých organismů na Zemi zásadně lišila. Její základní molekuly by totiž měly podle nové studie opačné prostorové uspořádání, jako kdyby někdo obrátil celý biologický svět v zrcadle.
Takový organismus zatím nikdo nevytvořil ani neobjevil. Přesto se jím vědci zabývají stále intenzivněji. Nejde totiž jen o zvláštní myšlenkový experiment. Pokud by se podařilo vytvořit plně funkční zrcadlový organismus, mohl by se v přírodě chovat způsobem, na který běžné biologické mechanismy nejsou připravené.
Výzkumníci z britských univerzit ve Strathclyde a Durhamu nyní navrhli metodu, která by mohla pomoci takový život rozpoznat. Jejich studii zveřejnil minulý týden odborný časopis Royal Society Open Science. Vědci chtějí využít zvláštní vlastnosti světla a vytvořit jakýsi molekulární otisk, podle kterého by bylo možné odlišit běžné organismy od jejich hypotetických zrcadlových protějšků.
Proč má život na Zemi jen jednu „orientaci“
Abychom pochopili, v čem je zrcadlový život tak neobvyklý, musíme se podívat na samotné základy biologie. Mnoho základních molekul totiž existuje ve dvou prostorových variantách, které jsou navzájem zrcadlovými obrazy, ale nelze je přesně překrýt. Podobně jako pravou a levou rukavici.
Tato vlastnost se nazývá chiralita. Chemické složení obou variant může být stejné, jejich atomy jsou však uspořádány odlišně. A právě tento rozdíl může rozhodovat o tom, zda bude molekula v živém organismu fungovat správně.
Pozemský život přitom vykazuje pozoruhodnou jednotnost. Bílkoviny jsou tvořeny téměř výhradně aminokyselinami označovanými jako L-formy, zatímco cukerné složky DNA a RNA využívají D-formy příslušných cukrů. Nejde o absolutní pravidlo pro každou molekulu v každém organismu, ale o základní charakteristiku známé biologie.
Proč se život na Zemi vydal právě touto cestou, není dosud známo. Při vzniku života mohly hrát roli náhodné chemické procesy, vlastnosti prostředí nebo mechanismy, které zvýhodnily jednu variantu před druhou. Jakmile se však určitá orientace stala součástí biologických systémů, další vývoj ji pevně zakotvil.
Enzymy, buněčné receptory i další molekulární mechanismy jsou totiž uzpůsobeny konkrétním tvarům. Molekula s opačnou orientací proto nemusí do příslušného místa správně zapadnout. V některých případech může být její účinek výrazně odlišný, i když obsahuje stejné atomy.
Zrcadlový život by tento princip dovedl mnohem dál. Jeho cílem by nebylo pouze vytvořit jednu obrácenou molekulu, ale celý biologický systém založený na opačné molekulární orientaci. Takový systém by mohl potřebovat vlastní zrcadlové verze bílkovin, genetického materiálu i dalších základních součástí buněk.
Světlo prozradí, co se skrývá uvnitř buňky
Jak ale poznat něco, co zatím neexistuje a co by mohlo na první pohled vypadat jako obyčejná bakterie? Výzkumníci navrhli využít jev známý jako kruhově polarizovaná luminiscence. Zjednodušeně řečeno jde o světlo, jehož polarizační vlastnosti nesou informaci o prostorovém uspořádání molekul, které ho vyzařují nebo s nimiž interaguje.
Tento princip má překvapivě blízko k technologii používané v moderních 3D kinech. Speciální brýle rozlišují světlo s různými polarizačními vlastnostmi, takže každé oko dostává trochu jiný obraz. Vědci chtějí podobně využít rozdíly ve světelných signálech, aby odhalili molekulární orientaci biologických struktur.
Navrhovaná metoda počítá s použitím fluorescenčních sond, které se navážou na vybrané části buněk. Mohou se zaměřit například na membrány, buněčné struktury nebo nukleové kyseliny. Po ozáření pak vznikají světelné signály, jejichž charakter by mohl pomoci určit, zda má zkoumaný biologický materiál běžnou, nebo opačnou molekulární orientaci.
Vědci zároveň upozorňují, že nestačí sledovat jediný signál. Spolehlivější výsledek by měla přinést kombinace několika různých sond, které by vytvořily komplexnější molekulární otisk. Tím by se snížilo riziko, že přístroj vyhodnotí běžný biologický vzorek jako něco neobvyklého.
Metoda by navíc mohla být postupně přizpůsobena různým laboratorním přístrojům, od mikroskopů přes kamery až po zařízení pro analýzu biologických vzorků. Její výhodou je také to, že první testy a další vývoj lze provádět na běžných organismech. Není tedy nutné vytvářet nebezpečný zrcadlový život jen proto, aby vědci ověřili základní princip detekce.
Zásadní omezení však zůstává. Kompletní metoda určená přímo k rozpoznávání zrcadlového života zatím nebyla experimentálně předvedena. Jde o vědecký návrh, který bude potřeba dále ověřit a zdokonalit.
Zrcadlová bakterie by mohla být nebezpečná
Samotná existence zrcadlových molekul není novinkou. Vědci již dokážou připravovat různé biologické součásti v opačné prostorové orientaci. Vybudovat z nich plně funkční, samostatně se množící organismus je ale mnohem obtížnější úkol.
Právě takový organismus vyvolává obavy. Živé systémy jsou propojené složitou sítí chemických reakcí, které se vyvíjely společně. Zrcadlová bakterie by proto mohla být špatně rozpoznávána některými běžnými enzymy nebo imunitními mechanismy. To ovšem neznamená, že by byla automaticky odolná vůči všem lékům nebo že by ji imunitní systém nedokázal vůbec napadnout. Skutečné vlastnosti takového organismu dnes nikdo nezná.
Další otázkou je její místo v ekosystému. Mnoho mikroorganismů získává živiny rozkladem organické hmoty, zatímco jiné se stávají potravou pro další organismy. Pokud by zrcadlová bakterie nedokázala běžné biologické molekuly využívat stejným způsobem jako známé mikroorganismy, mohla by se chovat nepředvídatelně. Zároveň by mohla být hůře rozkládána některými přirozenými enzymy a mikrobiálními predátory.
To ale samo o sobě neznamená, že by se dokázala nekontrolovaně rozšířit. K přežití a množení potřebuje organismus vhodné prostředí, živiny a funkční metabolismus. Jak by tyto podmínky v případě kompletního zrcadlového života vypadaly, zůstává neznámé.
Potenciální riziko je přesto natolik závažné, že se jím zabývají nejen biologové, ale také odborníci na biologickou bezpečnost a mezinárodní instituce. Část vědecké komunity vyzývá k omezení výzkumu, jehož cílem by bylo vytvoření samostatně se množících zrcadlových organismů.
Nejde tedy o varování před novým druhem bakterie, který se už někde objevil. Jde o snahu promyslet důsledky technologie, která by jednou mohla umožnit vznik zcela nové formy života.
Zkouška našeho chápání biologie
Výzkum zrcadlového života má ještě jeden rozměr. Pomáhá vědcům přemýšlet o tom, zda je pozemská biochemie jediným možným způsobem, jak může fungovat život, nebo zda by příroda za jiných podmínek mohla vytvořit zcela odlišný systém.
To je důležité i při hledání života mimo Zemi. Pokud bychom někdy narazili na organismy, které vznikly nezávisle na pozemské evoluci, nemusely by mít stejné molekulární vlastnosti jako život, který známe. Schopnost rozpoznat odlišnou chemickou orientaci by proto mohla být jedním z nástrojů, jak podobné možnosti zkoumat.
Zrcadlový život ale není důkazem mimozemských organismů ani potvrzením, že může snadno vzniknout v laboratoři. Je to hypotetická forma života, jejíž vytvoření by vyžadovalo překonání zásadních technických a biologických překážek. Nová metoda je zatím prvním krokem k tomu, aby vědci dokázali takovou možnost případně rozpoznat.
Zdroj: Royal Society Open Science, University of Strathclyde




