Na první pohled jde o obyčejné historické dokumenty. Náboženské texty, staré slovníky a vzácné rukopisy, které přežily války, požáry i staletí skladování v knihovnách. Když se ale vědci podívali na tyto dochované listy podrobněji, narazili na nečekaného návštěvníka z minulosti. V pergamenu se podle nového výzkumu zachovaly stopy DNA viru, který způsobuje nebezpečné onemocnění ovcí.
Mezinárodní tým vedený odborníky z irské University College Dublin tak využil staré knihy k něčemu, co by ještě před několika lety znělo téměř neuvěřitelně. Dokázal z nich získat genetické informace o infekční nemoci, která trápila evropské chovatele dávno před vznikem moderní medicíny.
Nejde přitom o nějakou neznámou nákazu. Virus neštovic ovcí (sheeppox virus), má za sebou tisíce let evoluce. A právě staré rukopisy pomáhají vědcům rekonstruovat jeho vývoj.
Jak se vůbec může virus dostat do staré knihy? Odpověď je v tomto případě překvapivě jednoduchá. Ve středověku se totiž významná část rukopisů nevyráběla z papíru, jaký známe dnes. K jejich výrobě se používal pergamen, tedy speciálně upravená surová zvířecí kůže.
Nejčastěji pocházela z ovcí, koz nebo telat. Kůže se nejprve namáčela, zbavovala srsti a zbytků tkání a následně se napínala na rámy. Po vysušení a úpravě vznikl pevný materiál, na který bylo možné psát. Vydržel stovky let, a jak se nyní ukazuje, uchoval také část biologické historie zvířete, z něhož pocházel.
Pokud byla ovce v době porážky nakažená, mohly v její kůži zůstat stopy viru. A některé z nich přežily i celý proces výroby pergamenu.
Tisíciletá evangelia
Vědci analyzovali genetická data ze středověkých dokumentů pocházejících přibližně ze 7. až 15. století. Celkem našli stopy viru na 32 pergamenových listech. Mezi zkoumanými dokumenty byly také mimořádně cenné historické památky.
Jednou z nich jsou takzvaná evangelia z Yorku, přibližně tisíc let starý rukopis patřící k významným dochovaným památkám raně středověké Anglie. Virus se podařilo najít hned na třech stránkách. Stopy infekce se objevily také v rukopisu známém jako Corpus Glossary, jednom z nejstarších anglických slovníků, který vznikl přibližně kolem roku 800.
Aby vědci vzácné dokumenty nepoškodili, museli postupovat velmi opatrně. V některých případech jim k získání materiálu stačilo minimální množství povrchové vrstvy pergamenu, které odstranili speciální gumou.
Nemoc decimovala stáda stovky let
Objevený virus způsobuje neštovice ovcí. Jde o vysoce nakažlivé onemocnění, které se mezi zvířaty dokáže šířit velmi rychle. Projevuje se horečkou, kožními lézemi a charakteristickými puchýři či strupy. Zvlášť nebezpečné je pro mladá zvířata, u nichž může mít vysokou úmrtnost.
Pro tehdejší zemědělské společnosti nešlo o žádnou drobnost. Ovce poskytovaly maso, mléko i vlnu a jejich hromadné úhyny mohly znamenat vážné ekonomické problémy. Nákaza tak neohrožovala jen samotná stáda, ale také obživu lidí, kteří na nich byli závislí.
Výzkum navíc ukázal, že historie viru sahá ještě mnohem dál než do středověku. Vědci analyzovali také zuby pravěkých ovcí nalezené na území dnešního Ruska a Kazachstánu. V jejich genetickém materiálu objevili další stopy infekce. Některé vzorky pocházely z doby před přibližně 3 700 lety.
Celkem se týmu podařilo získat 21 starověkých genomů viru, jejichž stáří sahalo zhruba od roku 1700 před naším letopočtem až do počátku 20. století. Díky jejich porovnání s moderními vzorky mohli vědci sestavit podrobnější obraz toho, jak se virus v průběhu tisíciletí vyvíjel.
Jedním z překvapivých zjištění bylo, že jeho genetická podoba zůstávala po dlouhou dobu poměrně stabilní. To je důležitá informace pro pochopení jeho evoluce i pro vývoj účinnějších způsobů, jak s nákazou bojovat.
Zajímavé je také to, že genetické stopy viru vědci našli nejen na pergamenu z ovčí kůže, ale také na materiálu pocházejícím z koz a telat. Zatím není jasné, zda se virus v minulosti dokázal šířit mezi více druhy hospodářských zvířat, nebo zda se na některé stránky dostal během výroby pergamenu například kontaminací.
Středověké archivy pod drobnohledem
Výzkum má význam i pro současnost. Neštovice ovcí dnes sice v Evropě nejsou běžně rozšířené, v některých částech světa však nadále představují vážný problém. V posledních letech se navíc ohniska nákazy objevila také v jižní Evropě.
Poznat, jak se virus vyvíjel a jak se v minulosti šířil mezi zvířaty, může vědcům pomoci lépe porozumět jeho současné podobě. Staré genetické záznamy totiž umožňují sledovat změny, které by při zkoumání dnešních vzorků zůstaly skryté.
Zdroj: ScienceAdvances, ARS Technica




