Na první pohled jde o obyčejnou jeskyni ve východním Španělsku. Jenže hluboko pod zemí, v prostoru vzdáleném více než 200 metrů od vchodu, se ukrývá místo, kam lidé přicházeli už před téměř dvěma tisíci lety za náboženskými rituály.
Na stěnách a stropě zde zanechali desítky nápisů, jejichž význam dnes archeologové postupně odkrývají. Ukázalo se, že nešlo jen o náhodné návštěvníky hledající útočiště v podzemí. Jeskyně Cova de les Dones poblíž španělské Valencie sloužila jako římská svatyně, v níž byla uctívána bohyně označovaná jako Domina, tedy Paní.
Výzkum přinesl unikátní výsledek. Archeologové zdokumentovali nejméně 120 latinských nápisů, zatímco ještě před několika lety jich znali pouze několik. Podle vědců jde o největší dosud známý soubor latinských nápisů v jeskynní svatyni v celém Římském impériu. Výsledky nejnovějšího výzkumu zveřejnila 20. října 2026 univerzita v Southamptonu.
Římané bohyni označovali jako Paní
Klíčem k pochopení celého místa jsou nápisy, které návštěvníci vyryli přímo do skalního povrchu. Jejich podrobná analýza ukázala, že nejméně pět z nich souvisí s uctíváním stejného ženského božstva. Římané ho označovali slovem Domina, což lze přeložit jako Paní.
Tím ale záhada nekončí. Ve třech nápisech se objevuje také výraz „MALACI“, který může představovat zvláštní přívlastek bohyně. Jeho přesný význam odborníci stále zkoumají. Jednou z možností je souvislost s vodou, definitivní závěr však zatím nemají.
Právě voda mohla být pro vznik svatyně důležitá. V jeskyni se nacházejí přírodní nádržky, v nichž se díky minerálním usazeninám zadržuje voda protékající podzemním systémem. Archeologové se domnívají, že mohly hrát roli při rituálech a ukládání obětin.
Nešlo tedy nutně o obecné místo, kde lidé uctívali různé bohy. Koncentrace nápisů věnovaných jednomu božstvu naznačuje, že zde existoval konkrétní a poměrně dobře strukturovaný kult. Jaké měla bohyně Domina vlastnosti a proč ji lidé uctívali právě v této jeskyni, zůstává předmětem dalšího výzkumu.
Ženy měly významné postavení
Nejzajímavější zjištění se týká samotných návštěvníků svatyně. Nápisy obsahují ženská jména a předběžné rozbory naznačují, že některé ženy zde mohly své sliby vytesávat dokonce samy.
To je důležité i v širším kontextu římského náboženství. Ženy se samozřejmě účastnily náboženských obřadů i v jiných částech římského světa, jejich zastoupení mezi autory dochovaných nápisů však v mnoha podobných lokalitách nebylo tak výrazné.
V Cova Dones se navíc našly předměty, které mohou s ženskou účastí na rituálech souviset. Patří mezi ně prsteny, náramek, keramické nádoby a také takzvaná přeslenová závaží, drobné předměty používané při předení. Právě předení a výroba textilu byly ve starověku tradičně spojovány se ženskou prací.
Samotné nálezy samozřejmě nedokazují, že ženy obřadům výhradně velely nebo že svatyně byla určena pouze jim. V kombinaci s nápisy však vytvářejí obraz místa, v němž ženy hrály důležitou a aktivní roli. Archeologové proto zvažují také možnost, že starý název jeskyně, Cova de les Dones neboli Jeskyně žen, může odrážet dávnou tradici spojenou s ženskými postavami či božstvy.
Místo přitahovalo lidi tisíce let
Římská svatyně není jediným důvodem, proč je Cova Dones pro archeology tak zajímavá. Jeskyně uchovává také rozsáhlý soubor pravěkého skalního umění. Vědci zde zaznamenali více než stovku maleb a rytin, které vznikly před více než 25 tisíci lety.
Na stejném místě tak zanechali stopy lidé z velmi odlišných epoch. Pravěcí obyvatelé zde vytvářeli obrazy a rytiny dlouho před vznikem Říma. O mnoho tisíciletí později se podzemní prostor stal místem náboženských rituálů a obětin.
Proč si lidé toto místo vybírali opakovaně, zatím není jasné. Roli mohla hrát stálá přítomnost vody, neobvyklý charakter podzemního prostoru nebo relativně snadný přístup do jeskyně. Jisté je, že její význam nebyl omezen na jedinou historickou epochu.
Důkazy o římských rituálech navíc nezahrnují jen nápisy. Už dřívější výzkum odhalil minci z doby císaře Claudia, který vládl v letech 41 až 54 našeho letopočtu. Byla ukryta ve skalní štěrbině poblíž stalaktitu a pravděpodobně sloužila jako obětina. Novější průzkum zaznamenal také další předměty, keramické fragmenty a zvířecí pozůstatky.
Výjimečné je rovněž to, že se nápisy i některé předměty zachovaly přímo v prostoru, kde byly používány. Vědci proto mohou zkoumat nejen samotné texty, ale i jejich rozmístění a vztah k okolním nálezům.
Archeologický výzkum přitom ještě zdaleka nekončí. Část nápisů zůstává obtížně čitelná a další úseky jeskyně čekají na podrobnější prozkoumání. Právě další analýzy by mohly pomoci určit přesnější podobu kultu, význam neznámé bohyně i to, jak se náboženské praktiky v této podzemní svatyni v průběhu staletí měnily.




