Nová studie ovšem ukázala, že Blood Falls ukrývá mnohem podivnější tajemství. V okolí rudého výtoku vědci objevili společenství mikroskopických organismů s výraznou genetickou vazbou na mořský život. Naznačují, že pod ledem může přetrvávat pozůstatek dávného mořského prostředí, které bylo od okolního světa odděleno po velmi dlouhou dobu.
Antarktida je kontinentem extrémů. Některá její místa připomínají povrch jiné planety, jsou téměř bez života, bez vegetace a bez vody v kapalném skupenství. A právě v jednom z nejnehostinnějších koutů se nachází útvar, který vypadá, jako by samotný ledovec krvácel.
Vodopád jako krvavá rána v ledu
Blood Falls, tedy Krvavé vodopády, se nacházejí na konci Taylorova ledovce v oblasti McMurdo Dry Valleys ve východní Antarktidě. Z ledovce zde čas od času vytéká nápadně červenooranžová kapalina a stéká po bílém ledu a kamenech směrem k jezeru Bonney. Kontrast je tak výrazný, že místo působí téměř surrealisticky. Z dálky skutečně připomíná krev vytékající z obrovské rány v ledovci.
Když toto místo v roce 1911 objevil australský geolog Thomas Griffith Taylor během expedice Terra Nova, vědci pochopitelně nemohli znát mechanismus, který za podivným jevem stojí. Jedním z prvních vysvětlení byla dokonce červená řasa. Dnes už víme, že skutečnost je mnohem zajímavější. Za rudou barvou stojí železo.
Voda, která se dostává z nitra ledovce na povrch, je mimořádně slaná a obsahuje velké množství železa. V prostředí pod ledem se železo nachází v chemické formě, která je rozpustná ve vodě. Jakmile se však slaná voda dostane do kontaktu s kyslíkem v atmosféře, železo oxiduje. Vznikají sloučeniny podobné rzi a voda získává svou charakteristickou krvavě červenou barvu.
Samotná barva tedy už pro vědce není velkou záhadou. Skutečný problém leží mnohem hlouběji. Odkud se totiž bere voda, která je schopná zůstat kapalná pod obrovskou vrstvou ledu, přestože se nachází v jednom z nejchladnějších prostředí na Zemi? A ještě důležitější otázkou je, co v ní žije?
Pod ledem se ukrývá zapomenutý svět
Vědci už několik desetiletí vědí, že Blood Falls nejsou jen geologickou kuriozitou. Pod Taylorovým ledovcem se nachází extrémně slaná solanka (vodný roztok anorganické soli, nejčastěji chloridu sodného), která je bohatá na železo a další chemické látky. Právě vysoká koncentrace soli vysvětluje, proč může voda zůstat kapalná i v prostředí, kde by běžná voda dávno zamrzla. Ještě podivnější je ale její možný původ.
Geochemické a izotopové analýzy už dříve naznačovaly, že voda nemusí pocházet z běžného tání současného ledovce. Jedna z hlavních hypotéz předpokládá, že jde o pozůstatek mořské vody, která se do Taylorova údolí dostala v mnohem teplejším období minulosti. Když se podmínky změnily a ledovec začal postupovat, část vody mohla zůstat uvězněná pod ledem.
Výzkumníci pod vedením Angely Zoumplisové analyzovali celkem 167 vzorků vody, sedimentu a materiálu přenášeného větrem z oblasti Taylorova ledovce, okolních suchých údolí i vzdálenějších mořských lokalit. Pomocí genetického sekvenování se zaměřili na mikroorganismy, které se v jednotlivých prostředích nacházejí. A výsledek byl překvapivý.
V rudě zbarveném ledu, bahně a sedimentech spojených s výtokem Blood Falls objevili výraznou stopu organismů typických pro mořské prostředí. Nešlo přitom pouze o bakterie. Vědci nalezli také takzvané eukaryotické mikroorganismy, tedy organismy, jejichž buňky mají buněčné jádro. Patřily mezi ně například rozsivky, obrněnky a nálevníci.
U rozsivek tvořily mořsky příbuzné linie v některých vzorcích více než 60 procent jejich společenství a v určitých analýzách dokonce kolem 80 procent. V okolních sladkovodních lokalitách přitom převládaly jiné organismy typické pro suchozemské a sladkovodní prostředí.
To je důležitý detail. Vědci totiž neobjevili jen několik náhodných genetických stop, které by mohl na Antarktidu přinést vítr. Objevili celé společenství organismů spojené s místem, kam pravidelně proniká slaná voda z nitra ledovce. A některé z těchto organismů navíc nevypadají jako mrtvé genetické pozůstatky.
Živé fosilie
Analýza RNA ukázala známky biologické aktivity. Mikroorganismy vykazovaly například aktivitu spojenou s fotosyntézou, metabolismem, reakcí na stres nebo opravou buněk. Jinými slovy, vědci zde nenašli pouze genetické „fosilie“. Našli známky života, který se s extrémním prostředím stále nějak vyrovnává.
To ale neznamená, že pod ledovcem žije nezměněná komunita organismů, která tam přežila od doby, kdy Antarktida vypadala úplně jinak. Výzkumníci jsou v tomto ohledu opatrní. Současné organismy mohou být výsledkem kombinace dávného mořského původu, pozdějšího šíření v rámci údolí a evoluce, která probíhala pod tlakem extrémních podmínek. Studie proto neposkytuje přesné datum, kdy byla voda pod ledem izolována.
Přesto výsledek výrazně posiluje představu, že Blood Falls není pouze podivně zbarvený výtok vody. Je to okno do minulosti Antarktidy. Pod dnešním ledem může existovat prostředí, které vzniklo v době, kdy byla krajina teplejší a měla mnohem těsnější kontakt s oceánem. A organismy, které dnes vědci nacházejí kolem rudého výtoku, mohou být živým svědectvím této dávné historie.
Právě proto jsou Krvavé vodopády tak zajímavé. Nejde jen o otázku, proč voda vypadá jako krev. Jde o mnohem větší záhadu, jak se život dokáže přizpůsobit prostředí, které se zdá být pro něj zcela nevhodné a co všechno může led uchovávat po miliony let.
Zdroj: Nature Geoscience, BBC
