To datum zní jako ze scénáře béčkového katastrofického filmu. Pátek třináctého, rok 2026. Právě tehdy se měla podle vědecké studie z roku 1960 lidská populace přiblížit apokalypse. Autoři svůj článek nazvali příznačně "Doomsday: Friday, 13 November, A.D. 2026", tedy "Soudný den: pátek 13. listopadu 2026".
Nešlo přitom o anonymní předpověď, ani o výmysl kolující mezi štamgasty v hospodě. Studie vyšla 4. listopadu 1960 v časopise Science. Podepsali se pod ní rakousko-americký kybernetik Heinz von Foerster a jeho studenti Patricia Mora a Lawrence Amiot z Illinoiské univerzity.
Jejich závěr dnes působí poněkud absurdně. Pokud by počet obyvatel rostl stejně jako v předchozích dvou tisíciletích, matematický model by dospěl k bodu, v němž by populace směřovala k nekonečnu. Jenže právě v tom spočívala zásadní podmínka, vývoj by musel pokračovat podle stejného vzorce. A to se nakonec nestalo.
Výpočet vypadal přesvědčivě
V polovině 20. století měla populační exploze skutečně mimořádnou dynamiku. Díky pokrokům v medicíně, hygieně a zemědělství umíralo méně lidí, prodlužovala se délka života a v mnoha zemích zůstávala porodnost vysoká. Světová populace se zvětšovala stále rychleji.
Von Foerster si všiml, že růst lidstva neodpovídá pouze jednoduchému modelu, v němž populace přibývá o stejné procento každý rok. Při pohledu na historická data mu vycházelo, že se zkracuje také doba potřebná k dalšímu zdvojnásobení počtu obyvatel.
Vytvořil proto matematický model takzvaného hyperbolického růstu. Ten předpokládá, že samotný růst podporuje další růst. Více lidí znamená více pracovníků, znalostí a technologických inovací, což může pomoci uživit další lidi a umožnit další rozvoj.
Když vědci tento vzorec promítli do budoucnosti, dospěli k matematickému bodu, v němž by model předpovídal nekonečně velkou populaci. Z výpočtu odvodili rok 2026 a ono datum 13. listopadu. Přesné datum však bylo vybráno záměrně s úmyslem upozornit na neudržitelnost pokračujícího růstu, než že by šlo o skutečnou předpověď konkrétního dne, kdy se má odehrát katastrofa.
Rozhodující je, že takový výpočet popisuje, co by se stalo, kdyby dosavadní trend pokračoval beze změny. Neříká, že takový vývoj musí skutečně nastat.
Proč se předpověď nenaplnila?
Krátce po zveřejnění studie se začala realita od matematického modelu odchylovat. Růst světové populace sice pokračoval, ale jeho tempo se postupně zpomalovalo. V mnoha zemích začal klesat počet dětí připadajících na jednu ženu a prodlužovala se střední délka života.
Zatímco v 60. letech 20. století rostla světová populace ročně o více než dvě procenta, v posledních letech je tempo výrazně nižší. Podle údajů OSN činila globální úhrnná plodnost v roce 2024 přibližně 2,25 dítěte na jednu ženu. V roce 1990 to bylo 3,31 dítěte.
Pokles porodnosti souvisí s řadou změn. Ženy mají v mnoha zemích lepší přístup ke vzdělání a antikoncepci, lidé se častěji rozhodují pro menší rodiny a rodičovství odkládají do vyššího věku. Význam mají také náklady na bydlení, nejistota zaměstnání a změna životních priorit.
Výsledkem je, že se doba potřebná k dalšímu zdvojnásobení světové populace už nezkracuje podle vzorce, který vědci použili v roce 1960. Model, jenž dobře popisoval část historického vývoje, přestal být spolehlivým návodem pro budoucnost. Není to důkaz, že tehdejší obavy byly nesmyslné. Ukazuje to, že i matematicky přesvědčivý model může selhat, pokud se změní podmínky, na kterých je postaven.
Kolik lidí se ještě vejde na Zemi?
Podle nejnovějšího populačního výhledu OSN z roku 2024 žilo na planetě přibližně 8,2 miliardy lidí. Vědci očekávají, že světová populace bude růst ještě několik desetiletí a v polovině 80. let tohoto století dosáhne vrcholu (přibližně 10,3 miliardy lidí). Poté by měla začít mírně klesat a do roku 2100 se dostat zhruba na 10,2 miliardy lidí.
To je podstatně jiný obrázek než nekonečná populace, kterou naznačoval model z roku 1960. Zároveň ale nejde o jistotu. Prognózy závisejí na budoucím vývoji porodnosti, úmrtnosti a migrace a s rostoucím časovým odstupem se zvětšuje i nejistota.
Navíc se situace v jednotlivých částech světa výrazně liší. Některé země stále rychle rostou, zatímco jiné už zažívají pokles počtu obyvatel. V řadě států Evropy a východní Asie se řeší stárnutí populace, nedostatek pracovníků a rostoucí náklady na důchodový a zdravotní systém. Jinde naopak rychlý populační růst zvyšuje nároky na školy, zdravotnictví, bydlení a infrastrukturu.
Jedno globální číslo tak nevystihuje všechny problémy. Země s rychle rostoucí populací mohou mít potíže zajistit lidem dostatek základních služeb, zatímco státy s nízkou porodností hledají způsob, jak udržet fungující ekonomiku a péči o starší generace.
Hrozí nám tedy přelidnění?
Odpověď záleží na tom, co přesně "přelidněním" myslíme. Populační růst zpomaluje a podle OSN by měl ještě v tomto století dosáhnout vrcholu.
To však neznamená, že planeta nebude čelit vážným problémům spojeným s počtem obyvatel. Už dnes některé regiony zápasí s nedostatkem vody, degradací půdy, nedostatkem potravin nebo překotně rychlým růstem měst. Velkou roli přitom hraje nejen počet lidí, ale také způsob výroby a spotřeby, nerovnoměrné rozdělení zdrojů, technologie a dopady klimatické změny.
Dva lidé mohou mít velmi rozdílnou ekologickou stopu podle toho, kolik energie a materiálů spotřebují a jakým způsobem žijí. Samotný počet obyvatel proto nestačí k určení, zda je určitý způsob života dlouhodobě udržitelný.
Zároveň není správné předpokládat, že pokles porodnosti automaticky vyřeší všechny ekologické problémy. Ani menší populace nezaručuje spravedlivé rozdělení zdrojů nebo šetrné hospodaření s přírodou.
Studie z roku 1960 tak zůstává zajímavou ukázkou toho, jak snadno může extrapolace minulého trendu vytvořit dramatickou předpověď. Autoři upozornili na skutečné téma, rychlý růst lidstva, ale přesný matematický bod, ke kterému jejich model dospěl, se ukázal jako nesmyslný.
Zdroj: Science, OSN, Futura Sciences




