Některé z těchto explozí byly natolik silné, že se svými účinky blížily moderním zbraním hromadného ničení a zanechaly po sobě desetitisíce obětí. Jedním z nejdramatičtějších příkladů je výbuch čínské zbrojnice Wanggongchang z roku 1626, který vymazal velkou část tehdejšího Pekingu z mapy.
V dopoledních hodinách 30. května 1626 došlo v Pekingu k události, která se vymyká běžným katastrofám. Výbuch zbrojnice v samém srdci města byl tak ničivý, že ho moderní odborníci přirovnávají k síle exploze atomové bomby. Jeho následky se zapsaly do dějin jako jedno z největších neštěstí své doby.
Exploze uprostřed metropole
V dobách císařské Číny byla hlavní zbrojnice Wanggongchang klíčovým centrem výroby zbraní a střelného prachu. Nacházela se jen několik kilometrů od Zakázaného města, obklopena hustě osídlenými čtvrtěmi. Právě zde jednoho rána roku 1626 došlo k masivní explozi, která zcela zničila značnou část jihozápadního Pekingu.
Podle dobových pramenů byl výbuch slyšet až za Velkou čínskou zdí vzdálenou kolem 150 kilometrů. Mohutnost rázové vlny a rozsah destrukce byly děsivé. Trosky včetně části některých velkých a těžkých soch byly rozmetány stovky metrů a v oblasti o rozloze přibližně dvou čtverečních kilometrů byly srovnány se zemí celé městské obvody.
Oběti a následky
Podle dnešních odhadů zahynulo až 20 000 lidí. Mnoho zraněných bylo zavaleno troskami budov a chaos, který po explozi nastal, byl obrovský.
Moderní výpočty naznačují, že exploze uvolnila energii přibližně 20 000 tun TNT, což je srovnatelné s energií atomové bomby použité při bombardování Hirošimy v roce 1945. To znamená, že i když šlo o událost daleko starší než známé průmyslové výbuchy 20. století, její dopad, co se týká rozsahu škod, byl výjimečný.
Příčina expolze zůstala záhadou
Přesná příčina katastrofy se historikům dodnes nepodařila objasnit. Tehdejší úřady připisovaly událost často Božímu trestu nebo karmickému znamení. Moderní výzkumy zvažují, že k výbuchu mohl přispět nahromaděný střelný prach neadekvátně uskladněný uvnitř městských hradeb, nebo dokonce únik podzemních plynů po zemětřesení.
Když vezmeme v úvahu rozsah této události, není překvapivé, že její následky přesáhly pouhé materiální škody. Výbuch zbrojnice Wanggongchang byl chápán i jako symbol politické a sociální krize, která koncem dynastie Ming sužovala Čínu.
Další průmyslové exploze, které otřásly světem
Katastrofa v Pekingu z roku 1626 nebyla ovšem zdaleka jediným případem, kdy exploze průmyslového nebo vojenského objektu dosáhly ničivých rozměrů. Ve 20. století, s nástupem masové výroby výbušnin a chemikálií, se podobné tragédie bohužel stávaly, často s ještě ničivějšími následky.
Jedna z nejsilnějších explozí v dějinách nastala, když se v kanadském přístavu Halifax srazila v roce 1917 loď naložená municí s jiným plavidlem. Následný výbuch zničil velkou část města, zabil přibližně dva tisíce lidí a stovky dalších zranil. Rázovou vlnu pociťovali lidé desítky kilometrů daleko od epicentra výbuchu.
Další ohromný výbuch se odehrál v roce 1947 v Texas City. Požár na lodi převážející dusičnan amonný vyústil v obrovskou explozi, která zdevastovala tento americký přístav, okolní chemické závody i obytné čtvrti. Zahynulo nejméně 580 lidí a škody patřily k největším v historii amerického průmyslu. Katastrofa výrazně ovlivnila pozdější bezpečnostní předpisy pro přepravu nebezpečných látek.
Na závěr si ještě připomeneme explozi zásob hnojiv na bázi dusičnanu amonného v německé továrně BASF z roku 1921. Výbuch srovnal se zemí velkou část města Oppau, zabil přes 500 lidí a vytvořil kráter hluboký několik desítek metrů. Událost ukázala, jak nebezpečné mohou být i látky běžně považované za „civilní“.




