World of Secrets

Ležel hluboko pod zemí vedle kostí pravěkého zvířete. Hliníkový klín dodnes mate vědce

AUTOR: Marek Kuřina

Wild-life & Planet

Pod Itálií se děje něco zvláštního. Zemská kůra se pomalu rozjíždí jako zip

AUTOR: Marie Slováková

Wild-life & Planet

Obrovský výtrysk hmoty míří na Zemi z neznámého tělesa ukrytého v hlubinách vesmíru

AUTOR: Marie Slováková

Historie a záhady
Historie kosmonautiky

Jak se ve skutečnosti točilo přistání na Měsíci

Přistání na Měsíci 20. července roku 1969 vstoupilo do historie. Dodnes je ale opředeno mnoha konspiračními teoriemi, například o tom, že vše bylo zinscenované a natočené v hollywoodském studiu po vzoru filmu Vrtěti psem. Jak se tedy doopravdy natáčelo přistání Apolla 11 na Měsíci a výstup prvních lidí na jeho povrch?
5 minut
 
FOTO: NASA

autor

Mirka Malá

07. ledna 2026

Reklama
Reklama

Mise Apollo 11 byla první pilotovanou misí s plánovaným přistáním na Měsíci. Stalo se tak 20. července 1969. Dodnes jde o legendární misi a je až s podivem, že se NASA plánuje vrátit na Měsíc se živou posádkou v rámci programu Artemis až v následujících letech.

V roce 1969 šlo nejen o technologickou revoluci, ale také o velký milník v dobývání a zkoumání vesmíru. Tehdy celý svět seděl u televizních obrazovek a čekal na první záběry z Měsíce. Navzdory oblíbené konspirační teorii o tom, jak žádná živá bytost na Měsíc ve skutečnosti nikdy nevkročila a celé přistání Apolla 11 i výstup do volného terénu byly natočeny v Hollywoodu, předcházela všemu tvrdá příprava desítek techniků a specialistů.

Malá kamera znamenala velký skok pro člověka

NASA při výrobě kamery pro záběry z Měsíce využila technologii, kterou poprvé vyvinul v roce 1928 skotský inovátor John Logie Baird. Inženýři tak vyvinuli malou, ale velmi odolnou televizní kameru, která umožnila živé vysílání z mise Apolla 11 na Měsíci.

K řadě nových výzev mise Apollo 11 na Měsíc patřil právě také vývoj technologie pro barevný televizní vysílací systém, který by byl dostatečně lehký na přepravu. Musel být ale zároveň schopen přenést živý obraz na vzdálenost přes 380 000 kilometrů od Měsíce.

Elektronické barevné televizní kamery té doby byly příliš složité, velké a těžké na to, aby se daly přepravovat v lunárním modulu. Inženýři se tak vrátili k tomu, co už bylo jednou vymyšleno. Přesněji k použití dřívějšího mechanického systému k výrobě malé, nízkoenergetické, ale zároveň odolné kamery. Tento mechanický systém využíval technologii sekvenčního barevného pole skotského inovátora Johna Logieho Bairda, kterou Baird poprvé představil v roce 1928.

Technické řešení pro kameru, jež by přenášela obraz z Měsíce, se opíralo o malý disk, který se desetkrát za sekundu otáčel a skenoval obrazy přes červené, zelené a modré filtry. Přenosový signál na Zemi byl tehdy schopen přenést pouze tři sady černobílých obrazů a synchronizační impuls.

Tyto tři samostatné přenosy tak musely být znovu zkombinovány v řídícím středisku Mission Control na Mysu Canaveral. Použita byla odpovídající sada barevných filtrů k vytvoření jednoho barevného obrazu, následně bylo vše převedeno na elektronický signál, který byl pak vysílán do televizí po celém světě.

Proč byly první Armstrongovy kroky černobílé

Jde o dnes doslova legendární snímky. Všichni jistě znají černobílý záběr s otiskem boty Neila Armstronga v měsíčním prachu. Proč byly ale tyto snímky černobílé, když přímý přenos z Měsíce byl vysílán barevně?

První kroky Neila Armstronga na Měsíci byly zachyceny černobílou televizní kamerou s nízkým rozlišením, kterou měla posádka Apolla 11 rovněž ve svém modulu. Tato kamera ale nakonec musela zůstat na Měsíci a zřejmě minimálně alespoň její části dodnes leží tam, kde kameru Neil Armstrong zanechal, aby astronauti mohli přivézt zpět na Zemi vzorky měsíční horniny.

Prototyp malé barevné kamery, která byla speciálně vyvinuta pro televizní přenos z Měsíce, nese název Mark V a je k vidění ve skotském muzeu. Je jednou z několika takových kamer, vyvinutých v rámci procesu miniaturizace pro mise Apollo. Mark V má disk o průměru 101,5 milimetru a váží 4,5 kilogramu. Mark V a podobné prototypy tvořily základ pro kameru, která byla nakonec vyvinuta a použita na Měsíci.

NASA na televizním přenosu z Měsíce pracovala řadu let a poprvé se jí to povedlo už během mise Apolla 8. Vrcholem tehdy byl Štědrý den roku 1968, kdy Frank Borman, Jim Lovell a Bill Anders vyslali pozdravy lidem na Zemi. Mnozí diváci nemohli tehdy vůbec pochopit, jak je to možné, když sami mají doma občas problémy s příjmem signálu běžných pozemních televizních stanic.

Tehdy se ale nakonec vše perfektně podařilo, a tak nakonec finální televizní kamera použitá ve velitelských modulech Apollo 10 a 11 vážila méně než 2,72 kilogramu s průměrem barevného disku 89 milimetrů. Jde tak o jednu z posledních aplikací systému sekvenční barevné televize, který byl postaven na Bairdově principu sekvenčního barevného pole, vyvinutého v dávných dobách minulého století. Měsíční televizní kamera pro mise Apollo je také dobrou ukázkou toho, jak někdy mohou starší technologie poskytnout řešení pro moderní techniku.

Zdroj: Popularmechanics, National Air and Space Museum

Nenechte si ujít
Reklama
Další články