Jedním z takových kosmonautů byl Vladimír Komarov, kterému se dodnes přezdívá „Muž, který spadl z vesmíru“. Jeho příběh je skutečně dramatický a hlavně odhaluje bezohlednost sovětského režimu. Díky krutosti komunistického režimu musel Komarov volit mezi jistou smrtí nebo ohrožením vlastní rodiny.
Jak Sověti uškvařili vlastního kosmonauta
Co se vlastně přesně v dubnu roku 1967 stalo? Plán zněl jasně. Sovětský svaz vyšle na oběžnou dráhu hned dvě kosmické lodě. Komarov bude sedět v Sojuzu 1 a odstartuje jako první a ve vesmíru bude čekat na Sojuz 2, který odstartuje o den později.
Pak byl v plánu výstup do volného prostoru. Komarov se během něj měl přesunout do druhé lodi, jeden ze dvou kosmonautů na palubě Sojuzu 2 by poté vstoupil do Sojuzu 1 a obě lodě by následně odletěly k Zemi.
V knize s názvem Starman: Pravda o Jurijovi Gagarinovi se ovšem tvrdí, že Sověti poslali Komarova na jistou smrt a on sám to dobře věděl. Podle této knihy Jurij Gagarin a další vedoucí technici projektu prohlédli samotnou kosmickou loď, zjistili 203 strukturálních problémů, z nichž některé byly skutečně nebezpečné. Údajně sepsali desetistránkové memorandum s popisem těchto závad. Jenomže, všichni se báli Brežněva, tehdejšího sovětského vůdce, a tak se vše po sovětsku zametlo pod koberec.
Autoři knihy na základě rozhovoru s agentem KGB Rusajevem, který byl Gagarinovým nohsledem, tvrdí, že se přátelé snažili Komarova přesvědčit, aby se odmítl letu účastnit. Měli strach, že poletí na jistou smrt. Komarov však věděl, že pokud by se stáhl, poslali by Sověti do vesmíru Gagarina, a to nechtěl, protože byli s Jurijem velcí přátelé.
Navíc by se režim zcela jistě pomstil jemu samotnému i jeho rodině. A tak se místo toho Komarov rozhodl, že se režimu pomstí. Než se nechal poslat na jistou smrt, trval na tom, že v případě neúspěchu mise bude mít pohřeb s otevřenou rakví.
Co všechno se na oběžné dráze pokazilo
Kazit se toho začalo opravdu hodně prakticky ihned, jakmile se Komarov v Sojuzu 1 dostal do vesmíru. Po startu 23. dubna 1967 musel Komarov nejprve z vesmíru pozdravit sovětský lid a pak vypuklo peklo. Nejdříve se nevyklopil solární panel, takže loď neměla dostatek energie, vynechávala klimatizace a zhoršilo se spojení s řídícím střediskem.
Ještě větší problémy měl ale Komarov s poruchami systému orientace lodi, která začínala rotovat, a Komarov ji musel ručně stabilizovat. Nakonec bylo rozhodnuto, že let bude přerušen a vrátí se na Zemi, zatímco Sojuz 2 pro jistotu vůbec neodstartuje.
Jenomže kosmická loď se začala zběsile otáčet. Komarov zjistil, že nemůže ovládat výšku a nedokázal proto dostat spodní část kosmické lodi k zemi, což znamenalo, že přistávací rakety nedokázaly regulovat rychlost přistání. Komarov tak doslova spadl z vesmíru v plné rychlosti. Přesněji řečeno, narazil do země silou 2,8tunového meteoritu.
Podle knihy Starman těsně před pádem zachytily Komarovova poslední slova radary z americké základny v Turecku. Řekl: „Tahle ďábelská loď! Nic, co se mi dostalo do rukou, nefunguje správně.“
Oficiální sovětská zpráva ale cituje úplně jiná Komarovova slova a tvrdí, že než jeho loď dopadla nekontrolovaně na Zemi, řekl: „Cítím se skvěle, všechno je v pořádku. Děkuji za vše.“
Sovětský kosmický program ohrožoval životy kosmonautů
Dodnes se totiž mluví o tom, že díky lajdáctví v sovětském kosmickém programu zemřelo mnohem více kosmonautů, než uvádějí oficiální zdroje. Není se ani co divit. Příběh samotného Komarova o tom hodně vypovídá.
Komarov v roce 1964 velel misi Voschod-1, která vynesla do vesmíru první vícečlennou posádku. Let musel být realizován na příkaz tehdejšího sovětského vůdce Nikity Chruščova a musel se odehrát do výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Tehdy ale konstruktéři ještě neměli k dispozici kompletní novou loď Sojuz, a tak upravili starší loď Vostok.
Ta tak neměla žádný záchranný systém a kosmonauti letěli do vesmíru dokonce bez skafandrů. Ti na sobě měli prakticky jen teplákové soupravy. Ve vesmíru zůstali 24 hodin a neměli žádný vliv na řízení lodi. Z této mise se ale všichni vrátili v pořádku.
Osudným letem byl tak pro Komarova až let se Sojuzem 1 o tři roky později. A protože zjevně věděl, že ho Sověti posílají na jistou smrt, pomstil se soudruhům po svém. Ti museli skutečně uspořádat pohřeb s otevřenou rakví, ve které leželo na uhel spálené Komarovovo tělo.
A jak už to tak v Sovětském svazu chodilo, dostal Komarov posmrtně mnoho vyznamenání. A to není všechno. Komunistický režim po něm pojmenoval i řadu obcí, leteckých škol či vojenských útvarů. A Komarov má dokonce na Měsíci i kráter s vlastním jménem nebo malou planetku.
Zdroj: NPR, Smithsonian Institution




