Detroit býval symbolem amerického průmyslového úspěchu. Automobilky přitahovaly zájemce o práci z celých Spojených států, stavěly se nové domy a město rostlo tak rychle, že v něm v roce 1950 žily téměř dva miliony lidí. Jenže během následujících desetiletí se jeho příběh dramaticky změnil.
Továrny postupně omezovaly výrobu nebo se stěhovaly jinam, lidé odcházeli za prací a stále více domácností se přesouvalo do předměstí. Za ubývajícími obyvateli zůstávaly prázdné domy, obchody i celé bloky ulic. V roce 2020 měl Detroit už jen 639 tisíc obyvatel, tedy zhruba třetinu svého někdejšího maxima. Město se v posledních letech začalo mírně populačně zotavovat, ale ztráty z předchozích desetiletí zůstávají obrovské.
Detroit je podle časopisu Cities jedním z nejznámějších příkladů takzvaného smršťování měst. Tento pojem označuje dlouhodobý úbytek obyvatel, který bývá spojený s hospodářskými problémy, stárnutím populace a zhoršováním podmínek v některých částech města. Neznamená to, že se město doslova ztratí z mapy. Může ale přijít o velkou část své původní ekonomické síly i obyvatel, pro které bylo kdysi přirozeným domovem.
Není práce, lidé odejdou
Jednou z hlavních příčin úpadku měst je proměna ekonomiky. Průmyslová města často vyrostla kolem jediného odvětví. Továrny, doly nebo hutě poskytovaly práci tisícům lidí a jejich mzdy živily také místní obchody, restaurace, školy a služby. Když se ale výroba přesune do levnějších zemí, nahradí ji automatizace nebo dané odvětví ztratí význam, dopady se rozšíří daleko za brány samotných podniků.
Člověk, který přijde o práci, může hledat zaměstnání v jiném regionu. Pokud se odstěhuje celá rodina, město přijde nejen o pracovníka, ale také o zákazníky, daňové příjmy a často i budoucí generaci obyvatel. Menší poptávka následně ztěžuje přežití místním podnikům. Některé zavřou a město se pro další obyvatele stává méně atraktivním.
Právě závislost na automobilovém průmyslu sehrála v Detroitu zásadní roli. Změny výroby a přesun pracovních míst se přitom spojily s dalšími problémy: suburbanizací, rasovou segregací, diskriminačními praktikami na trhu s bydlením a dlouhodobým nedostatkem investic v některých čtvrtích. Část obyvatel, kteří měli prostředky a možnost odstěhovat se, odešla na předměstí. Chudší domácnosti často takovou možnost neměly a zůstávaly v oblastech, kde se zhoršovala dostupnost práce i služeb.
Podobný mechanismus se objevil také ve střední Evropě po pádu komunistických režimů. Restrukturalizace těžkého průmyslu a uzavírání dolů připravily řadu měst o tradiční pracovní místa. V Ostravě, jejíž rozvoj byl po dlouhá desetiletí spojený s těžbou uhlí a hutnictvím, se k hospodářské proměně přidalo stěhování obyvatel do okolních obcí, nižší porodnost a odchod části mladých lidí za studiem a prací jinam. Výzkum vývoje Ostravy popisuje dlouhodobý pokles populace od přelomu 80. a 90. let minulého století.
Města se přitom mohou zmenšovat i bez dramatického kolapsu místní ekonomiky. Lidé se stěhují do satelitních obcí, populace stárne a rodí se méně dětí. Počet obyvatel tak může klesat, přestože ve městě vznikají nové firmy nebo se zlepšuje infrastruktura.
Prázdné domy a začarovaný kruh chudoby
Úbytek obyvatel není jen otázkou statistiky. Proměňuje každodenní život lidí, kteří ve městě zůstávají. Pokud z domů odcházejí celé rodiny a nenastěhují se nové, jejich hodnota může klesat a majitelé mají menší motivaci investovat do oprav. Prázdné budovy chátrají, zanedbané pozemky zarůstají a některé ulice postupně ztrácejí svůj původní charakter. V místech, kde se koncentruje chudoba a dlouhodobě chybějí investice, mohou opuštěné nemovitosti přispívat k pocitu nejistoty a dalšímu zhoršování sousedských vztahů.
Město zároveň přichází o část příjmů z daní a poplatků. Přesto musí udržovat silnice, vodovody, veřejné osvětlení, školy nebo hromadnou dopravu. Pokud má méně obyvatel a slabší rozpočet, může být stále obtížnější financovat infrastrukturu, která byla vybudována pro mnohem větší populaci.
Vzniká tak nebezpečný kruh. Méně pracovních míst a horší služby podporují další odchod lidí. Ten snižuje příjmy města, a tím komplikuje obnovu zanedbaných čtvrtí. Studie zabývající se Detroitem upozorňují, že dlouhodobý úbytek obyvatel souvisí také s prohlubováním prostorových a sociálních nerovností, kdy nejvíce postižené bývají oblasti, kde se již dříve koncentrovala chudoba a kde lidé mají méně možností odejít jinam.
Důsledky se mohou projevit i v demografii. Když mladí lidé odcházejí za studiem a zaměstnáním, ve městě zůstává relativně více starších obyvatel. Rostou nároky na zdravotní a sociální služby, zatímco ubývá lidí v produktivním věku, kteří se podílejí na jejich financování. Uzavření školy nebo obchodu pak může být pro zbylé obyvatele mnohem větším problémem než pro člověka, který má auto a může snadno dojíždět jinam.
Každý úbytek obyvatel ovšem automaticky neznamená chudobu nebo kriminalitu. Hodně záleží na tom, jak rychle město ztrácí obyvatele, jaké má finanční rezervy a zda dokáže přizpůsobit své služby nové situaci. Rozhodující je také to, zda se problémy soustředí do několika čtvrtí, nebo zasahují téměř celé město.
Může se město znovu nadechnout?
Příběh Detroitu není jen příběhem úpadku. V některých jeho částech se obnovují domy, vznikají nové podniky a přicházejí investice. Oživení však není rovnoměrné a neznamená automaticky, že se zlepšuje situace všech obyvatel. Obnova centra může přinést nové pracovní příležitosti, ale zároveň zvýšit ceny bydlení a vytlačit část domácností s nižšími příjmy do méně atraktivních oblastí.
Zkušenost evropských měst ukazuje, že zvrátit dlouhodobý populační pokles je možné, žádné jednoduché řešení ale neexistuje. Lipsko po sjednocení Německa zažilo výrazný odchod obyvatel, vysoký počet prázdných bytů a hospodářské problémy. Později se začalo znovu rozrůstat. Pomohly investice do dopravy a veřejného prostoru, renovace bydlení, podpora univerzit a nových zaměstnavatelů i obnova zanedbaných průmyslových areálů.
Důležitá je také schopnost přizpůsobit město menšímu počtu obyvatel. Namísto snahy zachovat za každou cenu každou budovu a každou službu může být účinnější soustředit investice do čtvrtí, kde lidé skutečně žijí, zlepšit spojení s okolím a prázdné pozemky využít pro parky, komunitní zahrady nebo nové bydlení. Takový přístup však musí počítat s potřebami místních obyvatel. Jinak hrozí, že se obnoví jen několik atraktivních ulic, zatímco zbytek města bude dál chátrat.
Podstatná je také diverzifikace ekonomiky. Město závislé na jediné továrně nebo odvětví je zranitelné, když se změní podmínky na trhu. Univerzity, kvalitní vzdělávání, rozmanitá nabídka pracovních míst a dostupné bydlení mohou pomoci vytvořit prostředí, ve kterém chtějí zůstávat mladí lidé a přicházet noví obyvatelé.
Zdroj: Oxford University, Cities, Sociologický časopis




