Novější výzkumy ale ukazují, že legendární sochy mohly plnit i úplně praktické základní funkce. Například označovat místa, kde se nacházely životně důležité zdroje pitné vody.
Například studie z roku 2019, která vychází z bádání doktoranda Roberta DiNapoliho z Univerzity v Oregonu, přinesla také překvapivé zjištění o době, kdy sochy vznikaly a jak dlouho byly místním obyvatelstvem využívány.
DiNapoliho tým použil moderní radiokarbonové datování a statistické modely k analýze časové osy výstavby soch moai a dospěl k závěru, že mohly být aktivně tvořeny a využívány ještě dlouho po příjezdu prvních Evropanů na Velikonoční ostrov, tedy i v první polovině 18. století.
Sochy mohly být praktickými nástroji
Výzkum ukazuje, že moai (na ostrově je jich přes 900) stojí nejčastěji v místech, kde je těsně pod zemí ukrytá sladká voda, která se mísí se slanou při přílivu a odlivu a tvoří přístupné zásoby pitné vody.
Ta je velmi vzácná na sopečném ostrově, kde povrchových potoků ani řek není mnoho. Archeologové zjistili, že umístění soch se skutečně shoduje se zdroji čerstvé vody, téměř pokaždé, když narazili na vodní pramen, našli tam i moai.
To znamená, že sochy mohly sloužit jako i z dálky dobře viditelné ukazatele pro obyvatele ostrova, jak najít vodu, když bylo jejích zásob málo. Tato funkce soch vychází z praktické potřeby přežít v drsném prostředí, nikoli pouze z rituální symboliky.
Podle spoluautora výzkumu profesora Carla Lipa z Binghamton University tak moai nebyly jen uměleckými výtvory, ale byly pevnou součástí života komunity, výrazem nejen duchovního světa, ale představovaly i způsob, jak dávní obyvatelé řešili každodenní potřeby.
Nový pohled na úpadek civilizace
Tradiční teorie ještě nedávno tvrdily, že civilizace Rapa Nui začala upadat ještě před příchodem Evropanů, a to kvůli vyčerpání přírodních zdrojů a vnitřním konfliktům. DiNapoliho studie však naznačuje, že obyvatelé mohli být relativně aktivní ve výrobě monumentů i ve chvíli, kdy Evropané ostrov objevili v roce 1722, což výrazně posunuje časový rámec dějin celého ostrova a historie jeho obyvatelstva.
Jejich závěr spočívá v tom, že mnohé sochy nebyly jen symbolickými hlasy předků, ale také praktickými vodítky v boji o přežití, a že motivace k jejich stavbě a rozmístění mohla být mnohem komplexnější, než se původně myslelo.
Moai jako zrcadlo vztahu člověka a přírody
Tento nový výklad otevírá dosud nečekané otázky. Moai tak mohou být nejen uměleckým a kulturním odkazem, ale také historickým záznamem ekologického a sociálního života obyvatel ostrova. Ukazují, jak lidé využívali omezené přírodní zdroje a jak byly jejich monumentální stavby hluboce propojeny s každodenními potřebami komunity.




