Vesmír je plný objektů, o kterých lidstvo zatím nemá vůbec tušení. Přesto existují oblasti oblohy, které astronomové zkoumají už desítky let a o nichž mají k dispozici velmi podrobné záznamy. Právě na jednom takovém místě se nyní objevil signál, který podle časopisu The Astrophysical Journal vědcům zamotal hlavu.
Pochází z oblasti známé jako Hubbleovo ultra hluboké pole. Jde o malý výsek hlubokého vesmíru v souhvězdí Pece, který se stal jedním z nejdůležitějších oken do dávné minulosti vesmíru. Když se na něj Hubbleův vesmírný teleskop zaměřil v průběhu více než 270 hodin, podařilo se v něm odhalit téměř deset tisíc galaxií. Některé z nich pozorujeme tak, jak vypadaly před miliardami let.
Když se do stejné oblasti zaměřil modernější teleskop Jamese Webba, astronomové očekávali další objevy vzdálených galaxií a dosud neznámých objektů. Místo toho narazili na něco mnohem hůře vysvětlitelného, na výraznou emisní čáru, která nemá přiřazený žádný známý zdroj.
Nejde přitom o nějakou chybu přístroje. Signál se podařilo zachytit v několika nezávislých měřeních a z různých pozorovacích úhlů. Právě proto ho vědci nemohou jednoduše zpochybnit jako technický šum.
Světelná stopa bez viditelného zdroje
Abychom pochopili, proč je objev tak neobvyklý, je potřeba vědět, co astronomové vlastně zachytili. Teleskop Jamese Webba při pozorování nepoužívá jen klasické snímkování. Pomocí přístroje NIRSpec dokáže rozložit světlo na jednotlivé vlnové délky. Je to podobné, jako když hranol rozdělí bílé světlo na barvy duhy, jen s mnohem přesnějším rozlišením.
Takový postup se nazývá spektroskopie. Vědcům umožňuje zkoumat chemické složení, pohyb i další vlastnosti vzdálených objektů. Různé atomy a molekuly totiž vyzařují nebo pohlcují světlo na charakteristických vlnových délkách. Astronomové podle těchto stop často dokážou určit, co pozorují a jak daleko se daný objekt nachází.
Tým vedený astronomem Masonem Hubertym z Minnesotské univerzity však vyzkoušel trochu jiný přístup. Namísto toho, aby přístroj zaměřil na předem známé galaxie, využil jeho schopnosti k hledání dosud neidentifikovaných zdrojů.
Výsledkem bylo několik zachycených objektů, které se podařilo přiřadit ke vzdáleným galaxiím. Jeden nález ovšem mezi ostatní nezapadal. Vědci zaznamenali výraznou emisní čáru na vlnové délce přibližně 1,6 mikrometru, tedy v blízkosti infračervené oblasti spektra. V dostupných hlubokých snímcích Hubbleova teleskopu, ani dalekohledu Jamese Webba však na příslušném místě nenašli odpovídající objekt. Přístroj prostě zaznamenal světlo, ale astronomové zatím nevědí, jakému zdroji ho připsat.
Galaxie, exploze hvězdy nebo černá díra?
Jednou z možností je vzdálená galaxie, kterou se dosud nepodařilo odhalit. Tato varianta však naráží na několik problémů. Pokud by signál pocházel z běžné galaxie, vědci by očekávali také další spektrální čáry, které by pomohly určit její vzdálenost a vlastnosti. Ty ale chybějí.
Dalším vysvětlením by mohla být supernova, tedy mohutná exploze hvězdy na konci jejího života. Taková událost může na určitou dobu výrazně zvýšit jas objektu, který předtím nebyl pozorovatelný. Ani tato možnost ale zatím nevysvětluje všechna pozorování.
Astronomové zvažují také aktivní černou díru, která může uvolňovat velké množství energie při pohlcování okolní hmoty. Zajímavou variantou je situace, kdy černá díra roztrhá hvězdu, která se k ní přiblíží příliš blízko. Část její hmoty je následně strhávána do okolí černé díry a celý proces může vytvořit mimořádně výrazné záření.
Takové události skutečně známe. Zatím ale není dostatek důkazů, které by umožnily spojit některou z nich právě s nově zachyceným signálem. Existuje také možnost, že jde o neobvyklý objekt z raného vesmíru. Ani zde však dostupná data neposkytují jednoduchou odpověď.
Samotná záhada ještě neznamená, že vědci narazili na něco, co odporuje známým fyzikálním zákonům. Spíše se ocitli v situaci, kdy mají příliš málo informací na to, aby mohli některé z možných vysvětlení spolehlivě potvrdit.
Největší problém představuje skutečnost, že astronomové zatím znají pouze jednu výraznou spektrální čáru. Kdyby se jim podařilo zachytit další, mohli by ji porovnat s očekávanými vlastnostmi různých astronomických objektů. Důležité bude také přesněji určit takzvaný rudý posuv, který pomáhá odhalit, jak se světlo při cestě rozpínajícím se vesmírem posunulo k delším vlnovým délkám. Až další pozorování mohou ukázat, zda se jedná o přechodný jev, například krátkodobé vzplanutí, nebo o trvalejší zdroj, který dosud unikal pozornosti.




