Astronom Jerry Ehman si jeho záznamu všiml až při pozdější analýze dat. Když pochopil, na co se dívá, zakroužkoval sekvenci znaků na papíře a připsal k ní jediné slovo: „Wow!“ Signál podle něj vypadal natolik neobvykle, že si vysloužil právě toto jméno.
Na události z 15. srpna 1977 je pozoruhodné především to, jak dobře zapadala do toho, co astronomové od vzdáleného rádiového zdroje očekávali. Big Ear tehdy systematicky prohledával oblohu a hledal signály, které by mohly pocházet z mimozemských civilizací.
Nešlo přitom o naslouchání konkrétní zprávě. Vědci hledali především něco, co by se odlišovalo od přirozeného kosmického rádiového šumu, například velmi úzký a výrazný signál na konkrétní frekvenci. A přesně něco takového se objevilo.
Signál letící z hlubin vesmíru
Sekvence 6EQUJ5, kterou Ehman na záznamu objevil, nebyla žádným tajným kódem ani zprávou. Šlo o označení intenzity rádiového signálu v jednotlivých okamžicích měření. Čísla a písmena pouze popisovala, jak silný signál teleskop v dané chvíli zaznamenal.
Přesto byla tato sekvence mimořádná. Signál nejprve zesílil, dosáhl výrazného maxima a poté postupně zeslábl. Celý průběh trval přibližně 72 sekund a odpovídal způsobu, jakým by vzdálený pevný zdroj procházel zorným polem radioteleskopu v důsledku rotace Země.
Dalším zajímavým rysem byla frekvence kolem 1420 MHz, tedy v oblasti takzvané vodíkové čáry (jde o specifickou spektrální čáru neutrálního vodíku). Nejde o náhodnou volbu. Vodík je nejrozšířenějším prvkem ve vesmíru a jeho rádiové záření patří k základním nástrojům radioastronomie. Právě oblast kolem této frekvence proto dlouhodobě přitahuje pozornost také v rámci projektů hledajících technologické projevy mimozemských civilizací.
Signál „Wow!“ byl navíc velmi silný ve srovnání s běžným rádiovým pozadím a jeho charakteristiky naznačovaly, že by mohl pocházet z určitého bodu na obloze. To však stále nebyl důkaz, že byl umělého původu. Astronomové potřebovali především jednu věc, a to zachytit ho znovu. A právě tady se příběh stal skutečnou záhadou.
Když se vědci pokusili oblast znovu sledovat, signál se už nikdy neobjevil. Následná pozorování ani další pokusy s jinými radioteleskopy nepřinesly jeho potvrzení. Nešlo tedy o pravidelně opakující se vysílání, které by bylo možné dále analyzovat. „Wow!“ se objevil jednou a potom zmizel.
Jednorázovost je přitom z vědeckého hlediska zásadní problém. Pokud bychom například objevili nový typ hvězdy nebo jiného kosmického objektu, potřebovali bychom jeho chování sledovat v čase. Jediné pozorování může být způsobeno mimořádnou událostí, chybou měření nebo jevem, kterému zatím nerozumíme. Bez opakovaného záznamu je velmi obtížné rozlišit mezi skutečně novým objevem a náhodnou událostí.
Právě proto astronomové nikdy neoznačili „Wow!“ za důkaz mimozemské komunikace. Signál byl bezpochyby pozoruhodný, ale samotná pozoruhodnost nestačí.
Mimozemská zpráva, nebo vzácný přírodní jev?
To samozřejmě nezabránilo vzniku celé řady teorií. Nejznámější předpokládá, že signál mohl pocházet od technologicky vyspělé civilizace. Pokud by někde v oblasti Střelce existoval zdroj schopný vysílat silný rádiový signál, teoreticky by mohl být zachycen i na Zemi. Problém je, že žádný další signál, který by tuto hypotézu podpořil, se nikdy nepodařilo identifikovat.
Astronomové proto hledali přirozenější vysvětlení. Jedna z hypotéz například spojovala signál s kometami, tato interpretace však narazila na řadu problémů a nebyla přijata jako definitivní řešení.
Zajímavější jsou novější výzkumy, které se snaží vysvětlit „Wow!“ pomocí přirozených astrofyzikálních procesů. Studie publikované v posledních letech navrhly možnost, že krátkodobě velmi silný rádiový signál mohl vzniknout působením intenzivního záření na oblak neutrálního vodíku.
V některých scénářích by takovou událost mohl spustit například magnetar nebo jiný mimořádně energetický zdroj. Za určitých podmínek by následně mohlo dojít k náhlému zesílení rádiového záření, které by radioteleskop zachytil jako krátký, ale velmi výrazný signál.
Takové vysvětlení má jednu zásadní výhodu, protože nevyžaduje existenci mimozemské civilizace. Zároveň ale neznamená, že je případ definitivně vyřešen. Jde o vědeckou hypotézu, kterou bude potřeba ověřit dalšími pozorováními podobných jevů.
A právě to je na signálu „Wow!“ nejzajímavější. Po téměř padesáti letech stále nevíme s jistotou, co přesně ho způsobilo. Víme, kdy byl zachycen, jak dlouho trval a z jaké části oblohy přibližně přicházel. Víme také, že byl mimořádně neobvyklý. Nevíme však, zda šlo o vzácnou událost v přirozeném vesmíru, dosud nepochopený fyzikální proces, nebo něco, co jsme zatím nedokázali správně interpretovat.
Jedno je přitom jisté. Pokud někde ve vesmíru skutečně existuje technologická civilizace, jediný signál z roku 1977 její existenci nedokazuje. A pokud byl „Wow!“ pouze vzácným přírodním jevem, pak nám zase připomíná, kolik fyzikálních procesů ve vesmíru stále čeká na své objevení.
