Kanibalismus podle nové studie fascinoval lidstvo od nepaměti. Antropologové a historici přinášejí nespočet důkazů o tom, že se lidé v dobách hladomoru či při rituálech uchylovali k pojídání příslušníků vlastního druhu.
Zároveň však napříč kulturami existuje jeden z nejsilnějších zákazů - tabu, které tuto praktiku striktně zapovídá. Tento zdánlivý rozpor se nyní rozhodl vyřešit tým vědců z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Vědecký tým se podíval na lidské tělo čistě pragmaticky - jako na potenciální zdroj energie. Vytvořili pokročilý matematický model, který poměřuje energetický zisk z takové potravy s riziky a náklady na její získání.
Výsledky ukazují, že z čistě výživového hlediska není člověk pro jiného člověka žádnou prémiovou krmí, ale spíše jen průměrným jídlem. Skutečný zvrat v modelu však nastal ve chvíli, kdy vědci započítali skryté biologické náklady.
Přenos patogenů při konzumaci
Tím největším rizikem je přenos infekcí. V přírodě platí, že paraziti a původci nemocí jsou specializovaní na konkrétního hostitele. Pokud člověk sní jiné zvíře, většina jeho chorob se na něj nepřenese.
Pokud ale pozře jiného člověka, patogeny se ocitnou v naprosto identickém prostředí, na které jsou dokonale přizpůsobené. Funguje to podobně jako počítačový virus: software naprogramovaný pro konkrétní operační systém se bez problému spustí na jakémkoliv dalším počítači stejné značky.
Ani vařené maso není bezpečné
Největší nebezpečí nastává v situaci, kdy se z kanibalismu stane řetězec - tedy když jeden kanibal sní jiného kanibala. V takových případech se riziko nákazy dramaticky zvyšuje. Model ukázal, že zatímco jednorázové pozření lidského masa v době extrémního hladomoru může jednotlivci zachránit život, pravidelnější opakování této praktiky vede k bleskovému šíření smrtelných chorob.
Patří mezi ně zejména prionová onemocnění, jako je choroba kuru, která v minulém století zdecimovala domorodé kmeny na Nové Guineji. Priony jsou odolné vůči teplu, takže ani důkladné uvaření masa lidi neochrání.
Tento výzkum je převratný v tom, že poprvé spojuje kulturní antropologii s matematikou a epidemiologií do jednoho funkčního celku. Ukazuje, že morální a společenská tabu nejsou jen náhodné kulturní vrtochy. Jsou to evoluční obranné mechanismy, které lidstvo podvědomě vyvinulo, aby se ochránilo před sebezničením.
Nový model demonstruje, že pravidelný kanibalismus je pro lidskou populaci dlouhodobě neudržitelný. Epidemiologické náklady v podobě šíření nevyléčitelných nemocí velmi rychle převáží jakékoliv kalorické zisky a spolehlivě vedou ke kolapsu celé komunity. Společenské tabu tak funguje jako účinný štít, který chránil naše předky před touto evoluční pastí.
Zdroj: Proceedings of the National Academy of Sciences, Přírodovědecká fakulta UK




