World of Secrets

Ležel hluboko pod zemí vedle kostí pravěkého zvířete. Hliníkový klín dodnes mate vědce

AUTOR: Marek Kuřina

Wild-life & Planet

Pod Itálií se děje něco zvláštního. Zemská kůra se pomalu rozjíždí jako zip

AUTOR: Marie Slováková

Wild-life & Planet

Obrovský výtrysk hmoty míří na Zemi z neznámého tělesa ukrytého v hlubinách vesmíru

AUTOR: Marie Slováková

Válka a konflikty
Studená válka

Mysleli si, že vidí UFO. Sověti testovali zbraň, která měla udeřit z nečekaného směru

Během studené války se nad Sovětským svazem objevovala podivná světla, která vyvolávala spekulace o UFO. Ve skutečnosti za nimi stála jedna z nejbizarnějších zbraní, jaké kdy vznikly.
6 minut
 
FOTO: U.S. Missile Defense Agency, Wikimedia Commons

autor

Tereza Komárková

08. září 2026

Reklama
Reklama

Sovětský systém FOBS měl dostat raketu s jadernou hlavicí na nízkou oběžnou dráhu, nechat ji obletět část Země a poté ji vyslat k cíli z opačného směru, než odkud Američané očekávali útok. Zbraň měla podle časopisu Popular Mechanics obejít systém včasného varování a dát protivníkovi minimum času na reakci. Sověti nakonec rozmístili 18 těchto systémů. Pak ale přišel zákaz a jedna z nejpodivnějších kapitol jaderného soupeření skončila.

Když se během studené války mluvilo o jaderném útoku Sovětského svazu na Spojené státy, existoval poměrně jednoduchý předpoklad. Americké radary budou sledovat rakety přilétající přes severní polární oblast a armáda dostane několik minut na varování, aby mohla reagovat. Sověti ale hledali způsob, jak tento předpoklad obejít.

Výsledkem byl tzv. "Fractional Orbital Bombardment System", známý pod zkratkou FOBS. Nešlo o klasickou mezikontinentální balistickou raketu, která po startu vystoupá vysoko nad atmosféru a poté po předem vypočítané balistické dráze zamíří k cíli.

FOBS využíval část oběžné dráhy kolem Země. Raketa vynesla bojovou část do nízkého kosmického prostoru a ta následně pokračovala po dráze, která umožňovala zaútočit z neočekávaného směru. Právě v tom spočívala hlavní myšlenka.

Klasická balistická raketa byla pro americké systémy včasného varování čitelnější. Její trajektorie umožňovala odhadnout, kam směřuje. FOBS měl být mnohem méně předvídatelný. Zjednodušeně řečeno, proč posílat jadernou hlavici přes sever, když ji můžete poslat jinudy?

Raketa mohla být vypuštěna směrem k jihu, dostat se na nízkou oběžnou dráhu a pokračovat kolem vzdálené části planety. Poté mohla z oběžné dráhy sestoupit nad oblastí, odkud by útok na Spojené státy přicházel z nečekaného směru. Teoreticky tak mohl obejít část americké radarové sítě a zkrátit dobu, kterou by protivník měl na reakci.

18 funkčních systémů FOBS

Nešlo přitom pouze o fantazii vojenských plánovačů. Sovětský svaz systém skutečně testoval a později jej také rozmístil. FOBS byl spojen především s raketou R-36O, odvozenou od obří sovětské rakety R-36. Z kosmodromu Bajkonur probíhaly testy systému už od konce 60. let minulého století. Podle neziskové organizace "Nuclear Threat Initiative" rozmístil Sovětský svaz následně v Bajkonuru celkem 18 systémů R-36 Orb, které zůstaly ve službě až do roku 1983.

A právě testy vyvolávaly mezi lidmi podivné reakce. Na obloze se objevovaly neobvyklé světelné úkazy. Normální občané Sovětského svazu samozřejmě nemohli vědět, že sledují test tajné strategické zbraně. Někteří proto začali věřit, že jde o něco mnohem záhadnějšího. O UFO tak nebyla nouze.

Američané ale postupně pochopili, že světla na obloze nejsou návštěvou z vesmíru. Jsou ukázkou nové sovětské technologie, která může mít velmi pozemský a nebezpečný účel. V listopadu 1967 Pentagon veřejně informoval o sovětském systému a jeho existenci tak do značné míry odhalil. Tím však záhada nekončila.

Jaderné ponorky vytlačily FOBS

FOBS představoval pro Spojené státy problém především kvůli systému včasného varování. Pokud by jaderná hlavice přicházela z neobvyklého směru, mohlo být obtížnější její start a trajektorii včas rozpoznat.

Sověti navíc doufali, že by takový systém mohl ohrozit samotnou radarovou infrastrukturu protivníka. Pokud by se podařilo vyřadit radary, Spojené státy by mohly přijít o část schopnosti včas odhalit další útočné rakety. Zní to jako zbraň z futuristického filmu. Ve skutečnosti ale měla jeden zásadní problém.

FOBS nebyl právě levnou technologií. Systém musel nejprve vynést těžkou bojovou část do vesmíru, což bylo složitější než použití klasické mezikontinentální rakety. A mezitím se změnila také samotná jaderná strategie. Do hry vstoupily ponorky s balistickými raketami.

Jaderná ponorka ukrytá v oceánu nabízela Sovětům i Američanům něco, co bylo pro strategické odstrašení důležité. Protivník totiž nemohl jednoduše zničit všechny rakety jediným překvapivým úderem. I kdyby zničil pozemní základny, ponorky mohly přežít a odpovědět. Výhoda FOBS se tím postupně zmenšovala. Přesto Sovětský svaz systém ještě dlouhou dobu udržoval.

V roce 1979 byl podepsána smlouva SALT II (smlouva mezi USA a Sovětským svazem o omezení strategických jaderných zbraní), která mimo jiné výslovně zakazovala systémy určené k umisťování jaderných zbraní nebo jiných zbraní hromadného ničení na oběžnou dráhu, včetně takzvaných frakčních orbitálních střel. Smlouva sice nikdy nevstoupila v platnost v plném právním smyslu, protože ji Spojené státy neratifikovaly, obě strany se však jejími limity po určitou dobu řídily.

Sovětské FOBS nakonec v roce 1983 zmizely z výzbroje. Na první pohled tím příběh skončil. Jenže o několik desetiletí později se koncept začal znovu objevovat v debatách o strategických zbraních.

V červnu 2026 upozornil americký časopis Popular Mechanics na čínský vývoj nového systému, který podle amerických představitelů připomíná právě sovětskou koncepci FOBS. Neznamená to automaticky, že existuje plně operační čínská kopie sovětského systému, ale samotná možnost návratu podobné technologie ukazuje, že myšlenka útoku z nečekaného směru nezmizela společně se Sovětským svazem.

FOBS nebyl zbraní, která by měla nadělat protivníkovi větší škody než jiné rakety. Jeho skutečnou hodnotou měla být nejistota. Nepřítel neměl přesně vědět, odkud útok přijde. Neměl mít jistotu, kterou trajektorii sledovat. A především neměl dostat tolik času, kolik potřebuje k rozhodnutí, zda už začal jaderný útok.

Studená válka vytvořila desítky zbraní, které dnes působí absurdně. FOBS mezi ně určitě patřil. Jaderná hlavice, která se na krátkou dobu vydá do vesmíru, aby se následně vrátila na Zemi z nečekaného směru, zní jako scénář pro nepovedený sci-fi film. Byla to však skutečná technologie. A lidé, kteří tehdy pozorovali podivná světla na obloze, možná skutečně nevěděli, co vidí.

Zdroj: Popular Mechanics, BBC

Nenechte si ujít
Reklama
Další články