Představa, že vesmír vznikl z nekonečně malého bodu s nekonečnou hustotou, patří k nejznámějším obrazům moderní kosmologie. Tento stav, označovaný jako singularita, ale představuje pro fyziku podle vědců z University of Waterloo zásadní problém.
V takových extrémních podmínkách totiž přestávají fungovat rovnice, na kterých stojí naše chápání světa. Jinými slovy lze říci, že přesně v okamžiku, kdy bychom chtěli vědět, co se stalo na začátku, nám fyzika přestává dávat smysl.
Kořen problému spočívá v tom, že dnešní fyzika stojí na dvou velkých teoriích, které nejsou příliš kompatibilní. Obecná teorie relativity skvěle popisuje gravitaci a chování vesmíru ve velkém měřítku, tedy pokud jde o planety, hvězdy nebo galaxie.
Naproti tomu kvantová mechanika vysvětluje svět elementárních částic a mikroskopických procesů. Každá z těchto teorií funguje výborně ve své oblasti, ale když se je pokusíme spojit, například právě při popisu vzniku vesmíru, začnou si odporovat.
Právě proto fyzici hledají teorii, která by obě oblasti sjednotila. Tento směr se nazývá kvantová gravitace. Jedním z nejzajímavějších kandidátů je přístup označovaný jako kvadratická kvantová gravitace. Na první pohled jde o složitý pojem, ale jeho princip lze vysvětlit poměrně jednoduše.
Kvadratická kvantová gravitace
Základní myšlenka vychází z Einsteinových rovnic, které popisují zakřivení prostoru a času vlivem hmoty a energie. Kvadratická kvantová gravitace tyto rovnice rozšiřuje. Přidává do nich další členy, které závisí na „druhé mocnině“ zakřivení prostoru. Právě odtud pochází označení „kvadratická“. Tyto dodatečné členy se za běžných podmínek téměř neprojevují, ale v extrémních situacích, jako je vznik vesmíru nebo okolí černých děr, začnou hrát zásadní roli.
Co je na tomto přístupu důležité, je jeho matematická stabilita. Na rozdíl od mnoha jiných teorií kvantové gravitace se totiž dá konzistentně popsat i na kvantové úrovni. To znamená, že vědci mohou s touto teorií pracovat bez toho, aby jim „utíkaly“ výsledky do nekonečna. To je právě problém, který trápí většinu pokusů o sjednocení fyziky.
A právě tady se objevuje nejzajímavější důsledek. Když vědci aplikují kvadratickou kvantovou gravitaci na samotný počátek vesmíru, vychází jim překvapivý závěr, tedy že singularita možná vůbec neexistovala. Místo nekonečné hustoty a teploty se vesmír mohl nacházet v extrémním, ale konečném energetickém stavu, který lze fyzikálně popsat.
Velký třesk
To zásadně mění pohled na tzv. "Velký třesk". Ten by už nebyl „bodem, kde končí fyzika“, ale spíše velmi dramatickou, ale stále pochopitelnou fází vývoje vesmíru. Prostor a čas by tak měly smysl i v úplném začátku a fyzikální zákony by nepřestávaly platit.
Navíc tato teorie není jen abstraktní matematika. Na rozdíl od mnoha jiných hypotéz nabízí konkrétní předpovědi, které by bylo možné v budoucnu ověřit. Například by se mohly projevit ve formě specifických gravitačních vln nebo jemných struktur v reliktním záření, tedy „ozvěně“ raného vesmíru.
Pokud by se tyto předpovědi potvrdily, znamenalo by to zásadní posun v našem chápání reality. Nejen že bychom lépe rozuměli samotnému vzniku vesmíru, ale zároveň bychom se přiblížili k dlouho hledané teorii, která spojuje všechny základní síly přírody do jednoho celku.
Kvadratická kvantová gravitace tak ukazuje, že i ty největší záhady vesmíru možná nemají tak tajemný charakter, jak se zdá. Místo nekonečna a neřešitelných paradoxů by na začátku všeho mohl stát vesmír, který se řídí zákony, ovšem jen o něco složitějšími, než jaké známe dnes.




