World of Secrets

Ležel hluboko pod zemí vedle kostí pravěkého zvířete. Hliníkový klín dodnes mate vědce

AUTOR: Marek Kuřina

Wild-life & Planet

Pod Itálií se děje něco zvláštního. Zemská kůra se pomalu rozjíždí jako zip

AUTOR: Marie Slováková

Wild-life & Planet

Obrovský výtrysk hmoty míří na Zemi z neznámého tělesa ukrytého v hlubinách vesmíru

AUTOR: Marie Slováková

Katastrofy
Přírodní živly

Jedna z nejhorších lavinových katastrof v Rakousku: Během dvou dnů se utrhlo 388 lavin, zemřelo 125 lidí

V lednu 1954 zasáhla rakouské Vorarlbersko mimořádná lavinová vlna. Během 48 hodin zde bylo zaznamenáno 388 lavin. Následky byly tragické: zahynulo 125 lidí, zničeno bylo 55 domů a stovky hospodářských budov, život přišlo o zhruba 500 kusů dobytka.
5 minut
 
FOTO: Depositphotos / Ilustrační foto

autor

Ema Maxová

12. ledna 2026

Reklama
Reklama

Nejvíce byla zasažena údolí Grosswalsertal a vesnice Blons. K lavinám došlo kvůli počasí. Po mimořádně teplém a suchém podzimu napadl první sníh až těsně před Vánoci a následovaly dva týdny chladného a suchého počasí. Během druhého lednového týdne se nad Biskajským zálivem vytvořila tlaková výše a nad Skandinávií tlaková níže.

Tato kombinace vedla k silnému a vlhkému severozápadnímu proudění, které se 9. ledna přehnalo do rakouských severních Alp. Do 11. ledna napadly ve Vorarlbersku až 2 metry sněhu a husté sněžení pokračovalo.

Jedna lavina za druhou

Jenomže pak se začalo oteplovat a na studený, lehký sníh padal těžký, teplejší sníh. To vedlo k tomu, že se nakonec uvolnila obrovská lavina z Flavkopfu a v 10:00 se zřítila na východní stranu vesnice. Osmdesát dva obyvatel zůstalo pod sněhem, většinou v domech nebo stodolách, a 34 z nich hned zemřelo.

Další lavina později odpoledne zabila další osobu a v devět večer spadla z Mont Calv další obrovská lavina, která zasáhla centrum vesnice. Zemřelo dalších 22 obyvatel vesnice. Katastrofa samozřejmě vyřadila z provozu elektřinu a telefonní služby, takže zpráva o této těžké situaci se k záchranářům dostala až o den později.

První záchranáři dorazili do Blonsu až 13. ledna a brzy je následovaly mezinárodní síly. K rakouským záchranářům se připojili záchranáři z Německa, Švýcarska a Spojených států. Americké letectvo provedlo do Blonsu 99 vrtulníkových letů, které přepravily záchranáře, evakuovaly zraněné a také vysadily 11 000 kilogramů humanitární pomoci. Švýcarská letecká záchranná služba vyslala 14 záchranářů, 6 psích týmů a 2 vrtulníky, stejně jako letoun DC-3 s pěti záchranářskými parašutisty a dvěma lékaři.

Zajímavostí je, že záchranářské nástroje a postupy používané před 60 lety jsou dodnes převládajícím způsobem hledání lidí – sondy, lopaty a psi – zejména pokud jsou oběti v domech nebo nejsou vybaveny lavinovými vysílači.

Dnes jsou v celém rozvinutém světě laviny padající na vesnice vzácné, ale v odlehlých oblastech a mimo sjezdovky a střediska má pouze asi 50 % zasypaných obětí lavinové vysílače. Jinými slovy, asi polovina obětí lavin není dohledatelná. U těchto lidí se záchranáři stále spoléhají na stejné nástroje, jaké používali před více než půl stoletím.

Asi polovina zasypaných obětí v Blonsu přežila a většina z nich byla nalezena rychle. Někteří však byli pohřbeni pod sněhem po mnoho hodin. Poslední přeživší byl vysvobozen až po 62 hodinách. Pitvy obětí následně prokázaly, že jen několik obětí zemřelo v okamžiku, kdy je lavina zasáhla, a většina z nich si prožila velké utrpení.

K nejsmrtelnější lavinové katastrofě došlo v Itálii

K nejsmrtelnější zaznamenané lavině ale došlo během první světové války, přesně 13. prosince 1916 poblíž vrcholu Gran Poz na Monte Marmolada v Itálii. Tento vrchol byl svědkem nejvážnějších bojů na alpské frontě první světové války, kde tisíce rakousko-uherských a italských vojáků žily v zákopech a táborech podobných chudinským čtvrtím na skalnatých svazích kolem vrcholu.

Přibližně v 5:30 místního času se masivní lavina prohnala táborem 1. praporu Kaiserschützen Regiment III a pohřbila nebo rozdrtila dřevěné budovy kasáren. V době laviny se v táboře nacházelo nejméně 332 lidí, z toho 230 císařských střelců a dalších 102 z bosenské podpůrné roty praporu. Údaje o konečném počtu obětí se pohybují mezi 270 až 330 mrtvými vojáky.

Zima v letech 1916 až 1917 přinesla do Tyrolských Alp jedno z největších sněžení ve 20. století. Jeden srážkoměr zaznamenal mezi listopadem 1916 a lednem 1917 celkem 143,2 centimetru srážek (přičemž 1 milimetr odpovídá 1 litru na metr čtvereční) a dalších 56 centimetrů mezi březnem a dubnem 1917. Katastrofa v Gran Poz byla jen jednou z mnoha smrtících lavin zaznamenaných 13. prosince 1916, v den, který je připomínán jako „Bílý pátek“.

Po mnoho let se myslelo, že laviny Bílého pátku zabily přibližně 10 000 mužů, ale nedávný výzkum publikovaný v roce 2016 historiky a meteorology na Univerzitě v Bernu ve Švýcarsku tuto skutečnost vyvrátil. Zajímavostí je, že historici rovněž zjistili, že 13. prosince 1916 – „Bílý pátek“ – byl ve skutečnosti středa.

Laviny na Huascaránu v letech 1962 a 1970 zabily ještě více lidí (počet obětí se odhaduje na 4 000, respektive 22 000), ale ani jedna z nich nebyla lavinou v tradičním slova smyslu. V obou případech ledopády z ledovců kolem hory spustily kaskádovitou sekvenci sesuvů půdy a skalního materiálu. Ty se nahromadily a vytvořily kolosální vlnu kamení a ledu, která se prohnala krajinou na vzdálenost pěti kilometrů a zničila několik měst.

Zdroj: Montana State University, The New York Times.

Nenechte si ujít
Reklama
Další články