Zmíněné lávky byly podle americké televizní společnosti CNN připevněné na ocelových tyčích, které visely ze stropu dolů. Ve druhém, třetím a čtvrtém patře byly úzké mostky, kde se lidé mohli opřít o zábradlí a dívat se dolů na dění v hale. Lávka ve čtvrtém patře byla přímo nad tou ve druhém, třetí patro bylo umístěné trochu stranou.
Každá lávka byla dlouhá přibližně 37 metrů a vážila téměř 30 tun. Tedy už jen samotná jejich konstrukce představovala enormní zátěž.
V pátek 17. července 1981 probíhal v hotelu taneční večer. Do haly přišlo kolem 1600 lidí, hrála kapela, dole se tančilo, nahoře na lávkách se jako obvykle postávalo a dalo se dobře sledovat dění kolem. Na lávce ve 4. patře byla zhruba dvacítka lidí, na lávce ve 2. patře asi čtyřicet návštěvníků. Všichni měli výhled jako z VIP lóže.
Kolem sedmé hodiny večer se ozvalo zvláštní zapraskání. Lávka ve 4. patře se na okamžik nepatrně pohnula, pak se utrhla a zřítila se přímo na lávku ve 2. patře. Obě konstrukce se ve vteřině spojily v jeden obří padající blok oceli, betonu a skla a spadly dolů do přeplněné hotelové haly plné lidí.
Záchranáři se nemohli dostat k raněným
Výsledkem byl nevídaný masakr. Desítky lidí na místě zemřely, stovky dalších byly zraněny nebo uvězněny pod troskami. Záchranáři se přes ocel a beton doslova prořezávali čtrnáct hodin, než dostali poslední přeživší ven.
Konečný počet obětí: 114 mrtvých a 216 zraněných. Jednalo se tak o jednu z nejhorších stavebních katastrof v dějinách USA.
Následné vyšetřování ukázalo, že vůbec nešlo o náhodu. V původním návrhu měly být lávky zavěšené na dlouhých tyčích, které by nesly každou z nich zvlášť.
Konstrukční vada
Během stavby ovšem přišel dodavatel ocelových konstrukcí se „zjednodušením“, kdy místo jedné dlouhé tyče použil dvě kratší a spodní lávku zavěsil za tu horní. Tento drobný detail v praxi znamenal, že lávka ve 4. patře nenesla jen sama sebe, ale i celou váhu lávky ve 2. patře.
Spoje, které to měly vydržet, byly dimenzované tak špatně, že podle expertů by sotva unesly třetinu zátěže, kterou nesly v momentě katastrofy. Šrouby procházely přímo nejslabším místem nosníků, svařeným spojem dvou ocelových „céček“. Když byl hotel plný lidí, bylo jen otázkou času, kdy se něco stane.
Inženýrská firma zodpovědná za návrh přišla o licenci, proběhly obří soudní spory, pojišťovny vyplácely postiženým stovky milionů dolarů. Zhruba tak velký byl účet za to, že někdo nezkontroloval jednu „malou“ změnu výkresu tak, jak měl.
Nová lávka v hotelu Hyatt Regency už dnes stojí na masivních betonových sloupech a bezpečnostní normy v USA se po této tragédii výrazně zpřísnily. Bohužel rodinám těch 114 obětí to již nijak nepomůže.




