Smog nad britskou metropolí uvízl na celých pět dní a vyžádal si tisíce obětí. Stal se podle webu BBC jednou z nejhorších ekologických katastrof moderní historie.
Základ problému tkvěl v kombinaci nepříznivého počasí a znečištění vznikajícího spalováním uhlí. Nad Londýnem se usadila tlaková výše, která vytvořila teplotní inverzi. Studený vzduch zůstal při zemi a teplejší vrstvy nad ním fungovaly jako poklička. To znamenalo jediné, jakékoliv znečištění nemělo kam uniknout.
V Londýně se tehdy spalovalo obrovské množství uhlí. Domácnosti topily v kamnech levným, ale extrémně špinavým uhlím s vysokým obsahem síry. Uhlí spalovaly i elektrárny, továrny a lokomotivy. Kouř z milionů komínů se začal hromadit přímo v ulicích.
Vzniklá směs byla smrtící. Smog obsahoval oxid siřičitý, saze a jemné částice, které dráždily plíce a oči. V kombinaci s vlhkem se oxid siřičitý měnil na kyselinu sírovou, kterou lidé doslova vdechovali. Viditelnost klesla místy na pár desítek centimetrů, lidé se ztráceli na chodnících, doprava se zastavila.
Nejvíce ohrožení byli starší lidé, děti a nemocní. Nemocnice se rychle zaplnily pacienty s dušností, záněty průdušek a zápalem plic. Lékaři tehdy ještě netušili, s čím přesně mají tu čest, a rozsah katastrofy si uvědomovali až zpětně.
Kouř nemá být běžnou součástí života
Během samotného smogu zemřely tisíce lidí, ale skutečné číslo obětí se ukázalo až později. Odhady dnes hovoří o přibližně 12 tisících mrtvých a více než 100 tisících vážně nemocných. Smrt nepřicházela náhle, mnozí podlehli komplikacím ještě týdny po odeznění smogové situace.
Katastrofa odhalila, jak nebezpečné může být znečištění ovzduší, pokud se spojí s nepříznivým počasím. Do té doby byl kouř považován za běžnou součást průmyslového města. Smog z roku 1952 však ukázal, že nejde jen o nepohodlí, ale o přímé ohrožení života.
Britská vláda proto přijala v roce 1956 zákon Clean Air Act, který omezil spalování uhlí ve městech a podpořil přechod na čistší zdroje energie. Londýn se začal měnit a podobná katastrofa se už nikdy v Evropě v takovém rozsahu neopakovala.
Smog hrozí také Číně
Neudržitelnou smogovou situaci můžeme dnes pozorovat zejména v Číně. Ta se sice na vládní úrovni snaží problém řešit, přesto je znečištění mnoha měst stále alarmující a zdraví ohrožující.
Rychlá industrializace, masivní spalování uhlí, hustá doprava a specifické meteorologické podmínky způsobily, že zejména čínská metropole Peking se v posledních dvou dekádách opakovaně ocitla pod toxickým příkrovem. Koncentrace jemných prachových částic PM2.5 zde v minulosti několikanásobně překračovaly bezpečné limity Světové zdravotnické organizace a smog se stal běžnou součástí každodenního života.
Čínské úřady byly nuceny na tuto situaci reagovat. V Pekingu se objevily tzv. „červené smogové poplachy“, během nichž se zavíraly školy, omezovala doprava a zastavovala výroba v továrnách. Stát investoval miliardy do přechodu na čistší energie, regulace průmyslu a přesunu těžkých průmyslových provozů mimo města.
Situace se v posledních letech zlepšila, ale smog zůstává vážným zdravotním rizikem a připomínkou, že bez razantních opatření může i moderní metropole čelit problémům, které Londýn zažil už před více než sedmdesáti lety.
Zdroj: BBC, National Geographic




