Okruh v Monte Carlu je považován za nejpomalejší, zároveň ale za nejtěžší trať celého šampionátu. Není tu prostor pro předjíždění, není tu místo na jakoukoliv jezdeckou chybu. Každé kolo je precizní balet rychlosti, koncentrace a odvahy. A právě tady se 7. května 1967 odehrál jeden z nejtragičtějších momentů historie Formule 1.
Bylo to tehdy podle archivu NYTimes druhé kolo mistrovství světa. Do závodu vyrazilo 17 jezdců v otevřených monopostech, které nabízely jen minimální ochranu. Bez bezpečnostních pásů, bez moderních kombinéz, s palivem, které se při nehodě mohlo změnit na ohnivou past.
Mezi nimi byl i Lorenzo Bandini, charismatický italský jezdec Ferrari, známý nejen svým talentem, ale i přátelským vystupováním a úsměvem. Jeho vůz s číslem 18 se držel na špici závodu a po většinu odpoledne patřil k vedoucí skupince jezdců.
Vše bylo sluncem zalité
Celých 81 kol se nad přístavem odehrávala velkolepá podívaná. Slunce se lesklo na karosériích monopostů, řev motorů se odrážel od zdí domů a každý průjezd šikanou byl riskantní záležitostí.
Bandini byl v tu chvíli druhý, pouhých sedm sekund za lídrem Dennym Hulmem. Všechno nasvědčovalo tomu, že v tomto náročném závodě míří Ferrari k velkému výsledku.
Šikana plná balíků slámy
V 82. kole se však idyla náhle zlomila. Bandini vjel příliš rychle do šikany u přístavu. Možná únava, možná drobná chyba, možná jen malý okamžik nepozornosti. Ferrari naráží do dřevěných bariér, pilot ztrácí kontrolu nad vozem, najíždí na balíky slámy a převrací se na střechu přímo doprostřed trati.
Během vteřiny se vůz mění v ohromnou ohnivou kouli. Benzín, sláma a otevřený kokpit, to byla v šedesátých letech smrtící kombinace. Bandini zůstal uvězněn uvnitř, zatímco hustý kouř stoupal k modré obloze nad Monte Carlem.
Záchranáři se snažili dostat k hořícímu vozu, ale plameny byly velmi silné a zásah tak trval dlouhé minuty. Když se jim konečně podaří jezdce vyprostit, je v kritickém stavu s těžkými popáleninami po celém těle. Okamžitě je převezen do nemocnice.
O tři dny později Lorenzo Bandini bohužel umírá. Bylo mu pouhých 31 let. Závod sice pokračoval, vyhrál Denny Hulme, ale Velká cena Monaka 1967 zůstala navždy poznamenaná touto strašnou tragédií. Motorsport přišel o jednu ze svých největších nadějí.
Vyšetřování nikdy jednoznačně neurčilo příčinu nehody. Spekulovalo se o únavě i o technickém selhání. Oficiální místa v Monaku prohlásila, že záchranná akce proběhla správně, přesto se ozývaly hlasy, že rozhodující minuty byly promarněny.
Pouze 78 kol
Tragédie ale přinesla zásadní změny. Po roce 1967 byl závod v Monaku zkrácen ze 100 na 78 kol, aby se snížilo vyčerpání jezdců. A balíky slámy, symbol tehdejší bezpečnosti, byly z tratí Formule 1 definitivně odstraněny.
Velká cena Monaka zůstává dodnes závodem snů. Ale rok 1967 nám připomíná, že tehdy byla Formule 1 krásná, rychlá, ale smrtelně nebezpečná věc. A jméno Lorenzo Bandini navždy zůstane zapsáno v historii motoristického sportu.
Zdroj: The New York Times, Le Monde




