V pátek 31. července 1992 havarovalo letadlo společnosti Thai Airways International, let 311, letící z Bangkoku do Káthmándú. Při přiblížení do Káthmándú Airbus A310-304 narazil do úbočí hory, která se nacházela 37 kilometrů severně od Káthmándú. Tato hrozivá nehoda měla za následek ztrátu všech 113 cestujících a členů posádky na palubě. Šlo o vůbec první nehodu stroje Airbus A310.
Nejnebezpečnější letiště na světě
Nepálské letiště v Káthmándú patří mezi nejnebezpečnější na světě. Je obklopeno vysokými horami a disponuje pouze jednou přistávací dráhou, na kterou je možné při dobrých povětrnostních podmínkách přistávat relativně bezpečně.
Město i letiště se nacházejí na úpatí nejvyššího a nejrozsáhlejšího pohoří světa – Himálaje. Letiště leží mezi dvěma pohořími, která jej ohraničují na severu a jihu. Jižně od letiště dosahují hory výšky až 2 700 metrů, zatímco na severu se nacházejí himálajské osmitisícovky.
Z tohoto důvodu se velká letadla vždy přibližují k letišti z jihu, kde jsou hory nižší. V horských oblastech může být rádiová komunikace nepravidelná a piloti letu 311 toto himálajské specifikum znali. Poloha letiště v Káthmándú také představovala pro piloty další náročnou výzvu. Kvůli převládajícímu větru v oblasti byla dráha v roce 1949 postavena ve směru sever–jih, což znamenalo, že jakmile piloti přeletěli hory, museli prudce klesat, aby se správně dostali na přistání.
Let číslo 311 měl ten den smůlu téměř ve všem. Do Káthmándú přilétal během vrcholu monzunového období, kdy byla celá oblast zahalena silným deštěm a hustými mraky. Vzhledem k tomu, že za čelním sklem nebylo vidět nic jiného než bílou mlhu, museli piloti navigovat pouze pomocí přístrojů. Aby toho nebylo málo, letiště Káthmándú Tribhuvan nemělo radar. Řídící letového provozu se museli spoléhat výhradně na hlášení o poloze od pilotů.
Série fatálních okolností a chyb kapitána
Bylo krátce po poledni, když let číslo 311 dostal povolení k přiblížení a přistání na dráze 20. Kapitán však s tímto povolením nebyl spokojen. Nechtěl přiblížit letadlo ze severu, protože by vzhledem ke špatné viditelnosti nebylo bezpečné kroužit a přistát pouze podle přístrojů. Požádal proto prvního důstojníka, aby vypočítal množství paliva potřebné k letu na náhradní letiště v Kalkatě v Indii.
O chvíli později však řídící provozu upozornil posádku na změnu směru větru a povolil jim přiblížení na snazší dráhu 02. Měli použít takzvaný Sierra Approach, což znamenalo let k bodu zvanému Romeo, vzdálenému asi 75 kilometrů jižně od letiště, a poté přímé přiblížení k dráze s prudkým klesáním po přeletu hor. Vše bylo připraveno pro relativně jednoduché přistání.
Piloti se v první fázi přiblížení zdrželi kvůli drobnému technickému problému s vysunutím klapek, který se jim však podařilo vyřešit. V té chvíli se letadlo nacházelo asi 20 kilometrů od letiště, ale bylo příliš vysoko nad ideální přibližovací dráhou. Nebylo bezpečné sestoupit tak rychle, a proto požádali řízení letového provozu o možnost otočit se zpět k bodu Romeo a pokusit se o přiblížení znovu.
Od této chvíle se začaly dít zásadní chyby. Kapitán se rozhodl současně řídit letadlo i komunikovat s řízením letového provozu, což není obvyklé. Když požádal o otočení zpět, nedostal žádnou odpověď. Ve skutečnosti volal čtyřikrát, aniž by se mu někdo ozval. Kapitán se proto rozhodl jednat na vlastní pěst a zahájil otočku zpět k bodu Romeo. Zvolil pravou zatáčku místo levé, protože byl dříve informován o provozu na levé straně.
Nesoustředěný kapitán navedl stroj přímo do hory
Kapitán nařídil druhému pilotovi, aby našel bod Romeo, a informoval řídícího provozu, který mu dal pokyn sestoupit do výšky 3 500 metrů, aby se zabránilo kolizi s jinými letadly. V kokpitu však v té chvíli probíhalo příliš mnoho činností, které se kapitán snažil řešit sám.
Posádka připravovala letadlo na další přiblížení, hledala bod Romeo pomocí palubního počítače, komunikovala s řízením letového provozu a zároveň měnila výšku i směr letu. Kapitán se "zahltil". Otáčel knoflíkem pro výběr kurzu doprava a aniž by si to uvědomoval, navedl letadlo zpět na severní kurz. Místo plánované zatáčky o 180 stupňů do kurzu 220 provedl plný obrat o 360 stupňů do kurzu 022.
Ani jeden z pilotů si neuvědomil, že dokončili celý okruh a letí přímo k nejvyšším horám světa. O několik minut později si druhý pilot všiml, že kompas na navigační obrazovce ukazuje sever. Krátce nato se spustil varovný alarm. Kapitán byl však přesvědčen, že postupoval správně, a druhému pilotovi nařídil, aby alarm ignoroval s tím, že jde o falešný poplach. Nebyl. Šestnáct sekund po spuštění alarmu letadlo narazilo do hory.




