World of Secrets

Ležel hluboko pod zemí vedle kostí pravěkého zvířete. Hliníkový klín dodnes mate vědce

AUTOR: Marek Kuřina

Wild-life & Planet

Pod Itálií se děje něco zvláštního. Zemská kůra se pomalu rozjíždí jako zip

AUTOR: Marie Slováková

Wild-life & Planet

Obrovský výtrysk hmoty míří na Zemi z neznámého tělesa ukrytého v hlubinách vesmíru

AUTOR: Marie Slováková

Historie a záhady
Odvrácená strana dějin

Černá smrt změnila Evropu. Miliony lidí zemřely, strádala překvapivě i příroda

Morová epidemie připravila Evropu ve 14. století o miliony obyvatel a celé vesnice zůstaly opuštěné. Člověk by čekal, že příroda tak dostane impuls k radikální obnově. Nový výzkum ale ukazuje překvapivý opak. V krajině, kde zemědělství zaniklo, výrazně klesla také rozmanitost rostlin.
5 minut
 
FOTO: Paul Fürst, Wikimedia Commons, public domain

autor

Marek Kuřina

20. října 2026

Reklama
Reklama

Pokud jste si mysleli, že když člověk odejde z krajiny, příroda automaticky využije plnohodnotně nový prostor, tak jste na omylu. Ukazuje to i jedna z nejničivějších katastrof evropských dějin. Když se v polovině 14. století kontinentem přehnala černá smrt, miliony lidí zemřely, hospodářství se zhroutilo a některá pole zůstala ležet ladem. Jenže krajina, kterou lidé po staletí obdělávali, se bez nich nestala automaticky pestřejším místem.

Mezinárodní tým vědců analyzoval 109 záznamů fosilního pylu z různých částí Evropy a sledoval, jak se měnila rozmanitost rostlin v průběhu přibližně dvou tisíciletí. Výsledky studie publikované v odborném časopise Ecology Letters ukázaly, že období černé smrti bylo spojeno s výrazným poklesem rostlinné rozmanitosti. Největší propady se objevily v oblastech, kde po úbytku obyvatel zaniklo pěstování plodin.

Zjištění tak nabourává jednoduchou představu, že méně lidí vždy znamená zdravější přírodu. V některých typech krajiny totiž člověk nebyl pouze tím, kdo přírodu měnil a zatěžoval. Svou činností zároveň vytvářel prostředí, v němž mohlo vedle sebe existovat mnoho různých druhů rostlin.

Epidemie změnila podobu evropské krajiny

Černá smrt zasáhla Evropu především v letech 1347 až 1353. Mor, jehož původcem je bakterie Yersinia pestis, se šířil po obchodních cestách a připravil o život obrovskou část obyvatel kontinentu. Odhady se liší, často se ale uvádí, že zemřela přibližně třetina až polovina evropské populace.

Následky se neomezily na města, přístavy a přeplněné ulice. Katastrofa zasáhla také venkov. Chyběli lidé, kteří by obdělávali půdu, sklízeli obilí a udržovali hospodářství v chodu. Některé osady se vylidnily, pole byla opuštěna a zemědělská produkce v mnoha oblastech výrazně poklesla.

Na první pohled by se mohlo zdát, že právě taková situace měla prospět přírodě. Na neobdělávaných polích se mohla uchytit divoká vegetace a lesy či křoviny mohly postupovat do míst, která předtím využívali lidé. Jenže změna nebyla tak jednoduchá.

Středověká evropská krajina totiž nebyla tvořena pouze rozsáhlými poli jednoho druhu plodiny. Často šlo o pestrou mozaiku polí, luk, pastvin, sadů, mezí a dalších stanovišť. Různé způsoby hospodaření vytvářely rozdílné podmínky, které vyhovovaly různým rostlinným druhům. Když zemědělská činnost náhle ustala, část této mozaiky zanikla.

Pyl odhalil, co se dělo po vylidnění

Vědci při výzkumu využili skutečnost, že se pyl rostlin uchovává v sedimentech jezer, rašelinišť a dalších míst. Jeho analýza umožňuje rekonstruovat, jaké rostliny v minulosti rostly v okolní krajině a jak se jejich zastoupení měnilo.

Tým porovnal 109 pylových záznamů a sledoval vývoj rostlinné rozmanitosti od počátku našeho letopočtu až do období po středověké morové epidemii. Výsledky naznačily, že rozmanitost rostlin v Evropě před příchodem černé smrti dlouhodobě rostla. Tento trend se však během 14. století prudce obrátil.

V oblastech, kde se po epidemii přestalo hospodařit na polích, poklesla rostlinná rozmanitost podle studie přibližně o 40 procent. Nešlo přitom o jednotný výsledek pro celou Evropu. Vývoj se lišil podle místních podmínek a způsobu využívání krajiny.

Jak se lidská populace postupně zotavovala a zemědělství se obnovovalo, začala se vracet také rostlinná rozmanitost. Její zotavení trvalo zhruba 150 let. Výzkum se zaměřil na rostlinnou rozmanitost, nikoli na všechny skupiny živočichů a organismů.

Nelze z něj proto vyvodit, že po moru poklesla ve stejné míře celková biodiverzita evropského ekosystému. Ukazuje však, že zásadní změny v lidské společnosti mohou mít na přírodu mnohem složitější dopady, než se na první pohled zdá.

Člověk přírodě pomáhá i škodí

Zjištění mají význam i pro dnešní ochranu přírody. V moderním zemědělství často převažují rozsáhlé plochy s jediným druhem plodiny. Takové prostředí může být pro řadu planě rostoucích rostlin méně vhodné než krajina, v níž se střídají různé plodiny, louky nebo meze.

Středověká mozaika hospodářsky využívané půdy mohla podporovat druhy, které by v hustém lese nebo na intenzivně obhospodařovaném poli neměly dostatek prostoru. Když tato mozaika zanikla, některé rostliny ztratily vhodné podmínky k růstu.

To ovšem neznamená, že by intenzivní zemědělství bylo pro přírodu prospěšné nebo že by se krajina měla všude vrátit ke středověkým způsobům hospodaření. Výzkum spíše upozorňuje na význam rozmanitosti prostředí. Pro ochranu druhů může být důležité nejen ponechat přírodě prostor, ale také zachovat pestrou krajinu, v níž se střídají různé typy stanovišť.

Autoři studie tak zpochybňují jednoduchou představu, že lidská činnost přírodu pouze ochuzuje. V některých historických podmínkách totiž zemědělství vytvářelo prostředí, které podporovalo vyšší počet rostlinných druhů. Rozhodující proto není jen to, kolik lidí v krajině žije, ale také jakým způsobem ji využívají.

Zdroj: Ecology Letters, University of York

Nenechte si ujít
Reklama
Další články