Podle legendy měla tato skupina vzniknout kolem roku 270 př. n. l. na popud indického císaře Ašóky. Ten se po krvavé Kalingské válce, která sice přinesla císaři drtivé vítězství, zároveň ale obrovské ztráty na životech, obrátil k buddhismu a dospěl k přesvědčení, že některé formy poznání jsou pro lidstvo příliš nebezpečné.
Společnost Devíti neznámých měla proto uchovávat a hlídat vědomosti, které by mohly být zneužity k masové destrukci lidstva. Každý z devíti členů měl střežit jednu knihu obsahující vysoce pokročilé poznatky, od psychologie davů a propagandy přes mikrobiologii až po fyziku či teorii gravitace.
Od legendy k literatuře
Do širšího povědomí se Devět neznámých dostalo především díky britskému spisovateli Talbotu Mundymu, který v roce 1923 vydal román "The Nine Unknown". Ten popsal tajnou skupinu jako skutečnou organizaci přežívající staletí a operující v utajení napříč kontinenty. Právě tato kniha zásadně ovlivnila pozdější autory i konspirační literaturu 20. století.
Na Mundyho navázali například Louis Pauwels a Jacques Bergier, autoři slavné knihy "Jitro kouzelníků", kteří se pohybovali na hranici mezi esejistikou, esoterikou a spekulací. Ti už otevřeně naznačovali, že by společnost Devíti neznámých nemusela být pouhou fikcí, ale pozůstatkem dávné struktury hlídající „zakázané vědění“.
Hitler byl posedlý tajným poznáním
Legenda o Devíti neznámých zaujala i vedení nacistického Německa, v čele s Adolfem Hitlerem, který byl dlouhodobě fascinován okultismem, mystikou a myšlenkou dávno zaniklých civilizací.
V okruhu SS a organizací jako Ahnenerbe (německá společnost pro výzkum mystických nauk) se objevovaly snahy dohledat prastaré zdroje vědění, jež by Třetí říši poskytly ve válce technologickou nebo ideologickou výhodu.
Přímé důkazy o tom, že by nacisté Devět neznámých skutečně kontaktovali nebo objevili, neexistují. Přesto se v poválečných spekulacích objevuje tvrzení, že Hitler věřil v existenci skupin, které skrývají poznání převyšující moderní vědu a společnost Devíti neznámých do této představy dokonale zapadala.
Zájem CIA
Mýtus nezanikl ani po druhé světové válce. V době studené války, kdy Spojené státy i Sovětský svaz investovaly obrovské prostředky do výzkumu psychologie, propagandy a ovládání mysli, se legenda o Devíti neznámých znovu vynořila, tentokrát v souvislosti se spekulacemi o zájmu amerických zpravodajských služeb, včetně CIA.
Podobně jako u nacistického Německa nejde o potvrzená fakta, ale o odraz atmosféry doby, kdy se skutečně zkoumaly metody psychologické války, vlivu na masy či možnosti skrytých technologií. Myšlenka, že by někde mohly existovat prastaré manuály o možnostech manipulace lidskou společností, se proto stala ideálním podhoubím pro další rozvoj legendy.
Společnost Devíti neznámých dnes většina historiků a akademiků považuje za mýtus nebo literární konstrukt, který se v průběhu času nabaloval o nové významy. Přesto její příběh nepřestává přitahovat pozornost.
Spojuje v sobě strach z nekontrolované moci vědy, touhu po skrytém poznání i obavu, že dějiny možná neurčují jen dobře známí vládci, ale i neznámé síly v pozadí. Právě proto legenda o Devíti neznámých přežila staletí, od starověké Indie přes okultní posedlost Třetí říše až po paranoiu studené války.
Zdroj: TimesLife, The Nine Unknown




