Na přelomu 19. a 20. století nebylo zapínání oblečení žádná samozřejmost. Knoflíky se každou chvíli utrhávaly, háčky rozepínaly a šněrování bylo strašně zdlouhavé. Právě tehdy se mladý obchodní zástupce Jindřich Waldes spolu s technikem Hynkem Pucem začal zabývat myšlenkou jednoduchého, spolehlivého a levného zapínání. Oba opustili firmu "Eduard Lokesh a syn", která byla známá prodejem knoflíků a šatních spon, a vydali se na vlastní podnikatelskou cestu.
Nakonec společně vymysleli patentku. Šlo o kovové zapínání, které se snadno vyrábělo, dobře drželo a dalo se rychle použít i na jemné látky. Zajímavé nebylo jen technické řešení, ale také rychlý přechod na sériovou výrobu, což byl nejen v tehdejší době důležitý krok k úspěchu.
Už po půl roce totiž přišel Hynek Puc s řešením, jak patentky vyrábět na automatickém stroji. Konkurence dál vše dělala pouze ručně, proto se nemohla rovnat nově vymyšlenému technologickému postupu, kdy pružinu do pérové části knoflíku vmáčkl přesně stroj.
Proč Koh-i-Noor?
Waldes chtěl, aby jeho výrobek působil výjimečně. Hledal název, který by symbolizoval kvalitu, přesnost a něco světového. Sáhl proto po názvu "Koh-i-Noor", inspirován legendárním diamantem „Hora světla“ (v perštině Koh-i-Noor).
Patentky Koh-i-Noor se rychle staly pojmem. Název byl natolik povedený, že se postupně přenesl i na celou firmu. Vznikla značka Koh-i-Noor Waldes, která během několika let vyrostla do podoby mezinárodní společnosti.
Pobočky po celém světě
Už před první světovou válkou vyvážela firma své patentky do Evropy i zámoří. Ve 20. a 30. letech patřil Waldesův podnik k nejmodernějším továrnám v Československu. Zaměstnával tisíce lidí, měl pobočky v USA, Francii nebo Německu a byl známý i důrazem na sociální podmínky zaměstnanců.
Koh-i-Noor Waldes se ovšem stal také průkopníkem reklamy. Slavné logo s dívčí tváří a patentkou v oku patří dodnes k ikonám českého průmyslového designu.
Pohádka končí
Druhá světová válka a následné znárodnění znamenaly pro firmu dramatický zlom. Jindřich Waldes se konce války nedožil a podnik byl po roce 1948 zestátněn. Značka ale přežila, patentky se vyráběly dál a jejich princip se prakticky nezměnil dodnes.
Patentka je tak v současnosti stále globálním standardem. Používá se v módě, sportovním oblečení, technickém textilu i ve zdravotnictví. A přestože existují desítky různých variant a výrobců, základní myšlenka pochází z Česka. Příběh patentky tak není jen příběhem jednoho kovového zapínání. Je to příběh vynalézavosti, podnikatelské odvahy a značky, která se zrodila z touhy udělat obyčejnou věc jednoduše lepší.
Zdroj: Národní technické muzeum, ČT24




