Pokud bychom ale hledali nejtragičtější námořní katastrofu v době míru, museli bychom se vydat úplně jinam. Do oblasti Filipínského souostroví, kde se krátce před Vánocemi roku 1987 během několika minut změnila běžná cesta trajektem v děsivý boj o přežití.
Trajekt se jmenoval Doña Paz. A noc, která měla desítkám tisíc lidí připomenout blížící se Vánoce, skončila podle BBC jednou z nejhorších katastrof v historii lodní dopravy.
Vánoční cesta do pekla
Byl 20. prosinec 1987. Filipínský trajekt Doña Paz plul z ostrova Leyte směrem k Manile. Na palubě byli lidé, kteří cestovali za rodinami, domů na svátky nebo za prací.
Podle oficiálních údajů měla loď vézt zhruba 1 500 cestujících, jenže skutečný počet lidí na palubě byl podle pozdějších odhadů výrazně vyšší. Někteří cestující navíc vůbec nebyli uvedeni v oficiálním seznamu.
Večer se většina pasažérů chystala spát. Trajekt pokračoval noční plavbou Filipínským mořem a nic nenasvědčovalo tomu, že se za několik okamžiků stane jedna z největších námořních tragédií moderní historie.
Pak se před ním objevil tanker MT Vector. Nákladní loď převážela tisíce barelů ropných produktů. Krátce po desáté hodině večer došlo v průlivu Tablas ke srážce těchto dvou plavidel. A protože tanker převážel hořlavé palivo, následky byly okamžité a katastrofální.
Hořící moře
Po nárazu vypukl na obou lodích rozsáhlý požár. Palivo se vznítilo a plameny se rychle rozšířily. Doña Paz se během okamžiků změnila v hořící past.
Pro lidi uvnitř trajektu přitom nebyl největším problémem jen samotný požár. Byla noc, většina cestujících spala a na reakci zůstávaly pouhé minuty. Podle dobových svědectví navíc nebylo možné běžným způsobem zahájit evakuaci. Někteří přeživší se dostali ven skokem z lodi, jiní se ocitli přímo v hořící vodě. Jeden z přeživších například popsal, že vyskočil z malého otvoru v kuchyni těsně předtím, než ji pohltily plameny.
A pak přišel další děsivý problém. Voda kolem lodi nebyla bezpečným místem. Hořelo totiž i moře. Přeživší tak stáli před volbou, která vlastně žádnou volbou nebyla. Zůstat na palubě znamenalo riskovat smrt v plamenech. Skočit do vody znamenalo vrhnout se do temného moře pokrytého hořícím palivem.
Proč zemřelo tolik lidí?
Samotná srážka by tragédii nemusela proměnit v událost s tisíci obětí. Rozhodující byla kombinace několika faktorů.
Jedním z nich bylo přeplnění trajektu Doña Paz. Pozdější vyšetřování ukázala, že počet lidí na palubě výrazně převyšoval počet uvedený v oficiálním manifestu. Lloyd’s Register Foundation uvádí, že kapacita byla deklarována kolem 1 424 osob a více než 2 000 cestujících nebylo v seznamu vůbec uvedeno.
Dalším problémem byla připravenost posádky a bezpečnostní vybavení. Podle vyšetřování nebyli v okamžiku nehody někteří členové posádky na svých stanovištích. Dobové zprávy také uváděly, že záchranné vesty zůstaly uzamčené ve skříních a loď neměla funkční rádiové zařízení, které by umožnilo rychlou komunikaci.
Katastrofa tak nebyla jen příběhem jedné nešťastné srážky. Byla výsledkem řetězce selhání, který se v jediném okamžiku spojil do smrtící kombinace.
Záchrana přišla příliš pozdě
Na místo neštěstí postupně dorazily další lodě. Jenže pro většinu lidí už bylo pozdě. Z hořícího moře bylo nakonec zachráněno pouze 26 lidí. Oficiální údaje a pozdější vyšetřování se v počtu obětí lišily, mimo jiné právě kvůli tomu, že mnoho cestujících nebylo uvedeno v seznamech. Konečný odhad celkového počtu obětí katastrofy Doña Paz a tankeru Vector se ustálil na 4 386 mrtvých.
Pro představu, Titanic měl přibližně 1 500 obětí. Doña Paz tak měla na svědomí téměř trojnásobný počet životů. A právě proto se jí někdy přezdívá „asijský Titanic“.
Zdroj: BBC, The Guardian
