Ještě před několika lety byli Denisované téměř neznámou kapitolou lidské evoluce. Neznali jsme jejich tvář, přesně jsme nevěděli, kde všude žili, a o jejich každodenním životě jsme měli jen málo informací. Vědělo se podle časopisu Nature především to, že kdysi žili v Asii a že se jejich genetická stopa dochovala až do současnosti.
První zásadní důkaz o jejich existenci přišel v roce 2010. Vědci tehdy analyzovali DNA z malé kosti prstu nalezené v Denisově jeskyni na jižní Sibiři. Ukázalo se, že nepatří ani modernímu člověku, ani neandertálcům. Patřila dosud neznámé skupině pravěkých lidí, která dostala jméno Denisované.
Od té chvíle se začala psát jedna z nejzajímavějších kapitol paleoantropologie. Problém byl v tom, že Denisované po sobě zanechali jen velmi málo pozůstatků. V porovnání s neandertálci jsme neměli k dispozici téměř nic. Několik zubů, úlomky kostí a další jednotlivé nálezy. Jejich genetická stopa přitom naznačovala, že kdysi obývali obrovské území Asie. Nyní se ale situace výrazně změnila.
Jeskyně ukrývala časovou kapsli
Vědci prozkoumali jeskyni Bianfu (v překladu Netopýří jeskyně, čínsky Bianfudong) v provincii Yunnan na jihozápadě Číny. Našli v ní několik lidských fosilií, mezi nimi části lebky, úlomek kosti předloktí a čtyři zuby. Analýza struktury proteinů potvrdila, že pozůstatky patří Denisovanům. Fosilie pocházejí přibližně z doby před 167 až 134 tisíci lety.
Ještě zajímavější je ale to, co leželo kolem nich. Archeologové v jeskyni objevili více než 1300 kamenných nástrojů a přes 60 tisíc zvířecích kostí. Přitom tato část jeskyně mohla být obývána přibližně od doby před 190 tisíci lety až do doby před 70 tisíci lety. Jde tak o jeden z nejdelších známých záznamů života Denisovanů na jediném místě.
Dřívější nálezy často představovaly jediný zub nebo malý úlomek kosti. Vědci pak museli z několika milimetrů materiálu rekonstruovat život celé skupiny lidí. Bianfu je jiné. Tentokrát mají vedle fosilií také nástroje, zvířecí pozůstatky a informace o prostředí.
Denisované byli šikovní lovci
Jako by někdo otevřel velmi starou časovou kapsli. Z kostí zvířat lze například vyčíst, co Denisované lovili. Mezi nálezy jsou pozůstatky jelenů, vodních buvolů a dalších velkých savců. Na některých kostech jsou stopy řezání a zpracování, které odpovídají porcování ulovených zvířat. Vědci proto předpokládají, že Denisované v této oblasti aktivně lovili středně velkou a velkou zvěř.
Nešlo tedy o nějaké malé izolované skupiny přežívající v jeskyni. Uměli vyrábět nástroje, lovit velká zvířata a přizpůsobovat se prostředí, ve kterém žili.
Jeskyně Bianfu přitom neleží v prostředí, které by připomínalo sibiřskou Denisovu jeskyni, odkud Denisované původně dostali své jméno. Jihozápadní Čína měla během období jejich přítomnosti výrazně odlišné podmínky. Analýza pylu ukazuje na prostředí spojené s jehličnatým lesem nebo lesostepí.
Denisované tak asi nebyli civilizační skupinou přizpůsobenou pouze jednomu konkrétnímu prostředí. Jejich pozůstatky se dnes objevují od Sibiře přes Tibetskou náhorní plošinu až po jihovýchodní Asii. Nový nález v Yunnanu vyplňuje významnou mezeru mezi známými lokalitami a naznačuje, že Denisované dokázali dlouhodobě žít v různých podmínkách.
Zajímavé je také samotné stáří nálezů. Jednotlivé odkryté vrstvy v Bianfu ukazují, že lidé toto místo využívali po dobu zhruba 120 tisíc let. Neznamená to, že jedna skupina lidí žila v jeskyni nepřetržitě po celé toto období. Ukazuje to ale, že se sem Denisované opakovaně vraceli a oblast pro ně měla dlouhodobý význam.
Jejich nástroje navíc nebyly příliš složité. Část z nich vznikala z místních materiálů a některé kosti byly využívány bez rozsáhlého opracování. Vědci v tom vidí praktický a flexibilní způsob využívání zdrojů. Některé technologie se přitom podobají nástrojům používaným neandertálci.
Záhada začala jediným prstem
Příběh Denisovanů je fascinující i proto, jak málo stačilo k jejich objevení. Nezačal velkou lebkou ani téměř kompletní kostrou. Začal malou kostí prstu ze sibiřské jeskyně. Z její DNA vědci zjistili, že před sebou mají dosud neznámou skupinu dávných lidí.
Dnes už víme, že Denisované nebyli pouze genetickou záhadou. Byli skutečnými obyvateli Asie. Lovili, vyráběli nástroje, zpracovávali maso a dokázali přežívat v různých prostředích po desítky tisíc let.
A jejich příběh se navíc nějakým způsobem dotýká i nás. Denisované se totiž v minulosti setkávali s moderními lidmi a docházelo mezi nimi k rozmnožování. Jejich DNA proto dodnes přežívá v některých současných populacích především v jihovýchodní Asii a Oceánii.
To znamená, že Denisované úplně nezmizeli. Jejich civilizace sice dávno neexistuje. Jejich těla se rozpadla a většina jejich stop zmizela hluboko v zemi. Jejich genetický podpis ale přežil desítky tisíc let.
Zdroj: Nature, National Geographic




